Poetry & Politics.

Píše: Olcha

O Strašnicích, Malešicích, Vršovicích, Zahraďáku, kousku Michle, Vinohrad – a samozřejmě Záběhlicích!

Holky, dámy, ženy: ať jsou nepravosti – rýmem přemoženy!

Batolátka, kojeňátka, děti: ať se zvedne všechno usazené smetí!

Muži, páni, chlapi, zkrátka zbytku tvorstva: různou silou vládnem. Svoji roli má i veršovaná „pocta“.

Kde se vzala, tu se vzala, držím vizitku.

Chvilku mžourám: Paní radní, která spravuje a řídí Desítku, bydlí Pod Lipkami.

Nedochází mi to: to je v Praze 5?!

Zákon říká: ke zvolení stačí, co máte v občance.

Váš trvalý pobyt – vaše štrapáce. Jezděte si klidně přes půl světa do práce.

Stejně ale… Nedá mi to, tiše zeptám se:

Kde má paní Vondráková domov? Kde života střed?

Na Desítce, nebo v Praze 5?

Radmila

Vždycky si poradí, dycinky poradí, milá i nemilá, to jméno, Radmila….

V dozorčí radě Kosteleckejch uzenin, Benziny, Unipetrolu či třeba Pražský energetiky / jen více Radmil do politiky!

Radmila anebo Lia / ba ani Bartheldyová / nikdy nic neměla s rozvědkou s KGB s StB

Nebo jen maličko / jenom tolik / jak jedna Radmila dovede

Prej už je to dávno, ta doba je pryč / Radmila

Jméno pro tetu, co se s ní přátelí strejda Andrej / však ještě nedoradila

Sto tisíc měsíčně od ČEZu a taky Čepro a Český dráhy… to jsou jen ukázky

co všechno by jinou budilo ze sna / k Radmile ale peníze patřej. A taky otázky:

kolik z nich se nějak rozdá / na příští volební štych?

Nebo na proměnění / ne zcela Rad-milých koalic?

Kdyby na Vršovice / pršeli gentlemani

Měla by opozice / po snadným strefování

Jenže…

Pak by se vypařili. / A kde bychom pak byli?

Na Moskevský, pod Zámečkem

dávno, dávno, dávno tomu

co tam spolu sedávali

hajzlbába s jedním dědkem.

V rámci velký rekonstrukce (v ceně téměř pět set mega)

zůstala stát jen fasáda (její síla: jedna cihla).

No a taky tohle WC.

Asi ohled na tradice.

„ Milí a vážení opoziční zastupitelé Vlasty,“

přišlo nám z neznámé adresy povzbuzení.

Hezky se čte, takový pochválení ¹⁾.

Ale jak vydržet? Jak nepolevit v nasazení?

Uvidíme, jak hluboký jsou zdroje naší síly.

A jak nám vydrží - krom víry v dobrou věc -

současná synergie - týmový nastavení.

Oddávám - a napřahuju ruku, gratuluju

evidentně vyflusanejm novomanželům

Berete si - vážně? dobrovolně?

hostina připravená, vyšňořenej dům

A tenhle okamžik - jakýsi mihnutí

mikrospánek

na cestě k dalším úkolům

Jako když plivneš / do dlaně místo na zem

A nemáš, kam si otřít / kde to zanechat

Ulpívá / každá chvíle / každý setkání

po každý komisi / výboru / předváděčce

vlastního názoru / jinýho názoru / podkladů, materiálů

Těším se na smysl:

na drobný zlepšení / na křídla

který nám dává usilovný mávání

Dneska ráno štěbetali ptáci. / Ptáci! / Ve Vršovicích.

Tam, kde jenom tak tak rostou činžáci a paneláci. / Občas mraci.

Jednou za rok tráva, za deset let sníh.

Srotili se nad Bohdalcem. / Vlaci

houkaj / jako kdyby nikdo neměl projet dál.

Zastavte se! Je tu konec světa! Díra v zemi! Propast, mořský draci!

Nepřeletěj do Vinohrad, ani do Strašnic.

Zastavte se. Poslouchejte.

Kos? Anebo vrabec?

Zase štěbetal.

Na plný kolo si přát / aby se Praze leskly zlatý oči Ne ocelový konstrukce

To se mi chce

Na plnou pusu chválit / zahrádky, stromy, parky

Umím. I dlažební kostky, Vltavu, věže a další

danosti. Z minula dárky.

Baráky, co jsou jak obří / pevně zaťatý spáry

a drtí celé čtvrti, Slatiny třeba - podle něčí chuti -

Tihleti dnešní draci / mě děsí - město zná špínu

a beton, beton a beton

Co někam přistál shůry

Chtěla jsem popsat přání

- a zase noční můry.

Zavři mi dveře / Otevři / Úplně jiná okna

Má horečko / Má nemoci / Co jsi mi přišla dát poznat?

Moc křičím, mluvím, hodně chci / Hodně vím, co je správné

Copak mi řekneš, nemoci? / Co všechno mi na zámek zavřeš?

To, co je běžné / Co se má / Co každý rutinně dělá

Už vidím jinýma očima / Ležím tu úplně bdělá

Má horečko / Má nemoci

Těším se na další cestu

Má horečko / Má nemoci

Spálíš, co bylo jen / Na oko,

To ryzí / Na doraz rozevřeš

Okna, co bála se větru