Pirátská identita

Pirátská strana přináší politiku pro digitální věk, ve kterém Pirátství znamená informační otevřenost. Piráti otevírají stát veřejnosti a brání Internet, aby zůstal svobodným prostorem pro sdílení informací.

Pirátská identita ukotvuje a definuje sebepojetí Pirátské strany a od ní se odvíjí to, jakým způsobem strana vytváří a komunikuje svůj politický program či politické postoje.

Funkce pirátské indentity vyplývá z následujícího schématu:

Organizační identita se souhrn ideí, programů a obecných postojů. Organizační identita slouží jako klíč či pomůcka k vytváření konzistentních postojů, které jsou potřebné jak pro tvorbu komunikaci, tak i pro uvědomování a inkorporování vizí a poslání pirátské strany.

Součástí organizační identity jsou jak programové dokumenty (připravené v komisích a schválené RV), tak i obecné hodnotové či ideové zásady (schvalované RV, další procedury TBD).

Navrhovanými součástmi pirátské indentiy jsou:

• Hodnotová východiska
• Politické principy
• Vize a mise
• Politický program
• Pirátské dvanáctero
• Pirátská etiketa (společenská kultura)

Pirátská strana stojí na 3 základních moderních hodnotách

• Svoboda - znamená, že každý může činit a myslet podle své vůle, ale tak, aby neškodil druhému. Svoboda jednotlivce má své hranice v tom, že musí umožňovat realizovat svobodu druhých
• Rovnost - nikdo nebude krácen na svých právech. Všichni jsou si bez rozdílu pohlaví, rasy, věku a náboženského význání
• Vzájemnost - svoboda a rovnost nemůže být realizována individuálně, ale jenom ve vzájemných vztazích jednotlivců či skupin. Vzájemnost znamená hypotetickou smlouvu o přijetí pravidel svobody a rovnosti.

Hodnotová východiska se přetváří do politických principů, podle kterých Pirátská strana poznává, hodnotí, komunikuje a vytváří svůj program. Politické principy Pirátské strany jsou zásady moderního liberalismu. Tyto principy stojí v jádru vytváření férové společnosti:

1. Každý má mít stejné právo na co nejširší systém stejných základních svobod, jaký lze sloučit se stejnými svobodami pro všechny ostatní (princip svobody).

2. Společenské a hospodářské nerovnosti jsou přijatelné, pokud:

a) jsou spojeny s úřady a postaveními, k nimž má každý přístup (princip rovnosti šancí), a pokud

b) nejvíce prospějí těm, kteří jsou nejméně zvýhodněni (princip diference).

První princip zajišťuje politickou a právní rovnost a zároveň maximalizuje individuální svobody, především svobodu politickou (volební právo), svobodu slova a šíření informací a shromažďování, nedotknutelnost osoby a právo na majetek. Druhý princip připouští nerovnosti, podmiňuje je ovšem zachováním rovných šancí na vzestup a tím, že zvýhodnění je mohou jen snižovat, nikoli zvětšovat. „Rovnost šancí“ není jen formální rovnost před zákonem, nýbrž i záruka toho, že lidé se stejným nadáním či předpoklady také skutečně dostanou stejné příležitosti ke vzdělání, zabezpečení zdravotní péče a vzestupu, a to nezávisle na svém výchozím společenském postavení. Princip diference znamená, že sociální nerovnosti jsou přípustné jen tehdy, pokud postavení nejslabších bude přijatelné a nebude se zhoršovat.

Pro realizaci politických principů je potřeba vytvářet prostory pro komunikativní jednání, které je opakem instrumentálního jednání. Instrumentální jednání se nejvíce projevuje v reklamě a politice, kdy jednání je jenom prostředek dosahování zisku nebo moci. Oproti tomu komunikativní jednání vyžaduje vytváření takových situací či prostorů, v nichž probíhá komunikace, která vede k obnovování a sdílení kulturních hodnot a znalostí a slouží k dosahování konsenzu jednotlivců, kteří v průběhu takového jednání budují i svou indentitu.

Mezi podmínky pro realizaci principů komunikativním jednání patří i co největší otevření státní moci, tak, aby všichni mohli mít přístup k informacím tím státní moc, která se řídí jednáním instrumentálním, kontrolovat.

Pirátská strana má za cíl sdílet ideály Pirátství se všemi lidmi a motivovat staré politické strany, aby je přijaly za vlastní a aby je uskutečňovaly.