Obvinění ze zpronevěry
<markdown> Výrok
Rozhodčí komise rozhodla ve složení Jiří Kadeřávek, Zdeněk Pech dne 8. března 2010 v trestním řízení na návrh Petra Bajgara a Petra Kapounka proti žalovanému Michalovi Zdražilovi, že se dopustil zpronevěry, takto:
Žalovanému nebyla prokázána zpronevěra stranických prostředků, tak jak ji vykládá §206 zákona č. 40/2009 Sb. v účinném znění.
Žalovaný Michal Zdražil pochybil při nakládání se stranickými prostředky a rozhodčí komise ho za to napomíná a po dobu 12 měsíců od vykonatelnosti nálezu
- zakazuje Michalu Zdražilovi jakkoliv nakládat s finančními prostředky strany,
- zakazuje orgánům České pirátské strany svěřit mu po dobu 12 měsíců pravomoc k nakládání s finančními prostředky strany.
Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů.
Poučení: Rozhodnutí nabývá právní moci vyhlášením a vykoná se po marném uplynutí lhůty, během níž smí celostátní fórum rozhodnutí mimořádně přezkoumat.
Odůvodnění
### Okolnosti řízení
#### Podání kontrolní komise
Ve vyšetřené stížnosti v uvedené věci doručené rozhodčí komise 28. prosince 2009 dospěla kontrolní komise k závěru, že „nakládání s financemi v tomto kraji je nezvyklé, že s největší pravděpodobností došlo k porušení předpisů k nakládání s penězi a že není správné, že došlo k tak dlouhému prodlení s vrácením peněz.“
#### Účastníci řízení
Účastníky řízení jsou žalobce Petr Bajgar, Petr Kapounek a žalovaný Michal Zdražil.
#### Námitka podjatosti
Protože rozhodčí komise neměla v době podání více než tři členy, ustanovení o podjatosti se podle [§4(4) StRK] nepoužijí. Během řízení byl zvolen další člen komise Martin Švadlenka, který se však hlasování neúčastní, protože se neúčastnil celého jednání ([bod 6 JŘRK]).
[§4(4) StRK]: /wiki/rules:strk#zasady_cinnosti [bod 6 JŘRK]: /wiki/rk:jdr#porada
### Nesporné okolnosti
Na úrovni KS OlK došlo ze strany žalobců a na základě hlasování KS OlK k předání 6000 Kč (3000 Kč + 3000 Kč) do rukou žalovaného předsedy KS Michala Zdražila, které měly sloužit k propagaci ČPS a žalovaný byl jejich schovatelem pro ČPS. Transakce není písemně zaznamenána, avšak ani žalující, ani žalovaný, ani očití svědkové ji nepopírají.
S ohledem na zrušení termínu předčasných parlamentních voleb a zrušení kampaně bylo následně žalobcem Bajgarem požadováno po žalovaném vrácení prostředků a žalobcem Petrem Kapounkem převedení daru na centrální stranický účet.
Žalovaný vrácení a převedení prostředků přislíbil, avšak ke skutečné transakci došlo až po zbytečných odkladech a nutných intervencích ze strany orgánů strany. To mělo za následek eskalaci sporu a jeho nemístnou medializaci.
### Sporné okolnosti
Strany sporu se neshodly na tom, zda měl dar sloužit k propagaci obecné nebo předvolební. Rozhodčí komise rozhodla, že dar měl sloužit k předvolební propagaci ČPS. To vyplývá i z výpovědí svědků. Účelové určení daru však bylo pro rozhodnutí sporu nerozhodné.
Strany sporu se neshodly na tom, zda důvodem navrácení daru Petru Bajgarovi bylo usnesení krajského fóra Olomouckého kraje, které to nařizovalo. Rozhodčí komise konstatuje, že konsensus o vrácení daru P. Bajgarovi nebyl přijat usnesením KS, a že krajské sdružení pouze vzalo na vědomí žádost žalobce o vrácení daru a posléze taktéž vůli žalovaného dar vrátit. Taková formalita, spolu s vystupováním obžalovaného, který nedal najevo přesvědčení, že dar vrácen být nemá, nemohla obstát jako argument proti vrácení.
Strany sporu se neshodly na tom, zda žalovaný, který měl peníze v úschově, se navenek choval tak, že jevil vůli peníze vrátit. Rozhodčí komise konstatuje, že žalovaný vůli peníze vrátit projevil, a to dokonce veřejně na celostátním fóru.
Strany sporu se neshodly na tom, zda Česká pirátská strana měla povinnost účelový dar vrátit nikoliv jako právní povinnost, ale v souladu s dobrými mravy. Rozhodčí komise má za to, že na vrácení daru, který byl určen na předvolební propagaci, není právní nárok. Musí se ovšem vzít v úvahu, že nelze odevzdat dar krajskému sdružení, protože krajské sdružení není právnickou osobu, a nemá proto způsobilost k právům a povinnostem. Bylo by absurdní dovodit něco jiného, než že rozhodnout o vrácení daru má někdo jiný než ten, komu patří. Tím v tomto případě byla Česká pirátská strana, takže předseda krajského sdružení sám neměl povinnost dar vrátit. Za daných okolností ovšem máme za to, že se slučuje s dobrými mravy, aby pokud panuje konsensus na vrácení daru, byl dar vrácen řádně a včas.
Strany se neshodly na tom, zda žalovaný Michal Zdražil tím, že peníze nevrátil včas, způsobil škodu nepatrnou. Rozhodčí komise konstatuje, že způsobená finanční škoda nebyla vysoká, avšak nemožnost disponovat s prostředky způsobila žalovateli nemalé finanční těžkosti a znemožnila jeho další angažování se v kampani pro ČPS. Rozhodčí komise ale nemá brát v trestním řízení v úvahu subjektivní způsobenou škodu (*interesse* nebo snad i *pretium affectionis*), ale obecnou cenu *verum rei pretium*, kterou lze změřit úroky. Úroky při prodlení činí podle nařízení vlády č. 163/2005 Sb. reposazbu zvýšenou o sedm procentních bodů. Ve sledovaném období činila (2T) reposazba podle České národní banky 1 %, takže celkový úrok činil 8 %, což dává za tři měsíce částku přibližně 120 Kč, takže škoda způsobená žalobcům byla nepatrná.
Strany se neshodly na tom, zda žalovaný Michal Zdražil ve skutečnosti peníze neuschoval, ale používal (úschova vylučuje, aby schovatel věc užíval, pokud to není výslovně ujednáno). Během řízení žalobce neprokázal, že žalovaný peníze utratil, což by zpronevěře odpovídalo. Dokonce za tímto účelem nepředložil ani žádný důkaz. Neschopnost plnění samotná ještě nedokazuje zpronevěru. Rozhodčí komise vyžaduje, aby každé obvinění bylo podloženo důkazy a přestože se skutečně mohlo stát, že žalovaný peníze zpronevěřil, pokud to tvrzení nebude dokázáno, nelze uvažovat o jiném výroku.
### Právní posouzení
Podle toho, co jsme uvedli o výši škody, nelze uvažovat o trestném činu zpronevěry, ale pouze o přestupku podle §50(1)a PřesZ. Na začátku se komise zabývala tím, zda utracení svěřených peněz může znamenat zpronevěru. Komentář k trestnímu zákonu (s. 1444) vysvětluje:
Nemusí jít jen o věc individuálně určenou, ale může se jednat i o druhově určené věci, jestliže má držitel povinnost vrátit tytéž věci, a ne jen věci určitého druhu a množství, anebo zbaví-li se pachatel při jejich přisvojení možnosti je vrátit (např. poštovní doručovatelka si přisvojí doručované peníze, které utratí za oblečení, přičemž ví, že je nebude moci z tohoto důvodu vrátit a doručit).
Utracení peněz, pokud by bylo prokázáno a pokud by byl splněn požadavek na výši škody tedy jistě může být zpronevěrou.
Dále se komise musela vypořádat s tím, že republikový výbor dosud nepřijal pravidla hospodaření. Z přirozené odpovědnosti za škodu dovodila následující: Neexistence psaných pravidel nemá na případ zásadní vliv; každý, kdo nakládá s prostředky České pirátské strany má přirozenou povinnost s nimi zacházet jako pečlivý hospodář. Rozhodčí komise konstatuje, že k porušení obecných či stranických zásad hospodaření s finančními prostředky došlo na obou stranách sporu. Rozhodčí komise vzala v úvahu, že se jedná o první případ. Jakékoliv budoucí porušení zásad v nakládání s finančními prostředky budou mít závažné důsledky pro orgány a členy strany. Vyzývá proto při těchto přesunech obě strany (tedy příjemce i vydavatele), aby o těchto transakcí vyžadovali potvrzení druhé strany, není-li možné transakci dokladovat třetí stranou (např. výpisem z bankovního účtu).
Na základě výpovědí a ostatních důkazů rozhodla rozhodčí komise, že žalovaný zpochybnil důvěru členů KS OlK v Českou pirátskou stranu, a to zejména svým chováním při nakládání se svěřenými prostředky, jejich zadržováním, nerespektováním platných postupů a nedodržením podmínek úschovy (při úschově mají být prostředky okamžitě k dispozici). Vážným způsobem tak poškodil zájmy a dobré jméno České pirátské strany v OlK a způsobil vážnou roztržku na celostátní úrovni.
Člen může být vyloučen, pokud opakovaně poškodí dobré jméno strany ([čl. 3(5)c St]). Konstatujeme, že se jedná o první závažné poškození dobrého jména strany, které ve vztahu k žalovanému rozhodčí komise projednává a že žalovaný veřejně projevil veřejně účinnou lítost nad svým chováním.
V úvahu proto připadá nižší disciplinární trest – zbavení funkce ([§29(1)c StRK]). Vzhledem k rezignaci žalovaného na pozici člena republikového předsednictva byla i tato možnost vyčerpána.
[čl. 3(5)c St]: /wiki/rules:st#cl_3_clenstvi [§29(1)c StRK]: /wiki/rules:strk#vycet_trestu
Rozhodčí komise dále projednala chování žalovatele Petra Bajgara po dobu jednání a rozpory v jeho výpovědích. Konstatujeme, že Petr Bajgar nevyužil dostatečně orgánů České pirátské strany k vyřešení sporu a připustil a podporoval nemístnou medializaci sporu, která měla negativní dopad na atmosféru ve straně. Přestože připouštíme, že tlak, který svým jednáním na žalovaného vytvořil měl politický dopad a vedl k omluvám žalovaného a následně k jeho rezignaci, jsme přesvědčeni, že forma a styl vystupování žalovatele je v rozporu se zásadami slušné komunikace mezi členy a ohrožuje nestrannost paralelně probíhajících řízení.
Výrok o náhradě nákladů se opírá o to, že statut rozhodčí komise, který ho nařizuje nabyl účinnosti až po začátku tohoto sporu. Rozhodčí komise by považovala za nespravedlivé, kdyby pravidla přijatá během procesu měla řízení měnit k tíži účastníků sporu a proto náhradu nákladů neuznala.
</markdown>