• @ALL has read permissions
  • @administrator_-_vedouci_ao has delete permissions

~~NONSI~~

Kopírovací monopol

Kopírovací monopol je označení pro všechny zákony, kterými stát omezuje naši svobodu využívat filmy, knížky, skladby nebo jiné výtvory. Pokud si v obchodě koupíte film, kopírovací monopol omezuje vaše vlastnická práva a zakazuje vám film kopírovat známým, sdílet ho na Internetu nebo k němu třeba dodělat titulky.

S rozvojem e-knih a elektronickými technologiemi roste i intenzita zásahů do naší svobody. Často si koupíte elektronickou knihu, kterou si smíte přečíst jen jednou a nesmíte si ji zkopírovat na počítač. Pirátská strana proti omezení svobody informací systematicky vystupuje.

Historie kopírovacího monopolu

Římské právo, které se považuje za vrchol klasické právní vzdělanosti, kopírovací monopol vůbec neznalo. Kopírovací monopol, jak ho známe dnes, se vyvinul v Anglii ze státní cenzury vydávaných knih. Pokud tiskárna respektovala státní cenzuru, dostala za odměnu monopol na publikaci a šíření díla. V moderní společnosti by však takové zdůvodnění kopírovacího monopolu nebylo obhajitelné.

Cenzura a kopírovací monopolu

Proto nakladatelé vymysleli, že se zaštítí autory, a vymysleli do té doby nevídané výrazy, které kopírovací monopol (v anglicky mluvících zemích se dosud používá správný výraz copyright) líčí sympaticky, naopak činnosti jako kopírování líčí negativně. Lidem, kteří neměli povolení státních cenzorů a vydávali knihy levněji, začali nakladatelé říkat „piráti“, naopak perzekuci kopírující konkurence začali říkat „ochrana autorských práv“. Podařilo se jim prosadit tuto terminologii do zákonu i do lidského povědomí, a tak začala být konkurence v oblasti kopírování považována za něco nemorálního.

Názvosloví kopírovacího monopolu

Lobisté proto milují termín „duševní vlastnictví“, který se čtenáři pokouší vnutit, že kniha, kterou si v obchodě legálně zakoupil, mu vlastně vůbec nepatří a je i nadále majetkem vydavatele, takže si ji člověk nesmí kopírovat a zacházet s ní jako s vlastní. „Duševní vlastnictví“ je jednou z forem žonglování s pojmy, které zamlčují ekonomickou podstatu copyrightu. Vytváří chybný dojem, že je možná nebo žádoucí absolutní kontrola informací a jejich vlastnictví, což má lidi přesvědčit o správnosti kopírovacího monopolu (zejména v Česku, kde řada lidí nekriticky přijímá všechno, co se tváří jako „soukromé vlastnictví“).

Pirátská strana se současným pojetím kopírovacího monopolu, který často trvá i více jak 100 let od vydání díla, nesouhlasí, protože k tak dlouhému monopolu není věcný důvod, naopak vážně omezuje kulturní výměnu. Pokud by trval kopírovací monopol pouze 5 až 10 let, tak mohla být velká většina knih na webu dostupná k četbě i studiu celému na celém světě! Jsme přesvědčeni, že do rozhodování o délce monopolu by neměly zasahovat nahrávací a vydavatelské společnosti, které na něm vydělávají. Dobu trvání monopolu musí zákonodárci vyvážit v souladu se zájmy společnosti, aby tvůrci a producenti měli přiměřenou finanční motivaci k tvorbě na jedné straně a aby na druhé straně mohla veřejnost vydaná díla dále sdílet, vylepšovat a dále na nich stavět.

Bohužel oblast tzv. autorského práva je plná zavádějících výrazů, které byly zvoleny za účelem jeho legitimizace v očích veřejnosti, ve skutečnosti ale z tohoto práva dělají pro uživatele značně nesrozumitelný celek. Příklady manipulace, která zpravidla vydává zájmy velkých korporací za zájmy autorů a umělců, lze shrnout do této tabulky:

Zavádějící termín Přesný význam z hlediska uživatele
Duševní vlastnictví Myšlenkový monopol
Autorská práva Kopírovací monopol
Ochrana autorských práv Vynucování kopírovacího monopolu
Užití autorského díla Kopírování
Autoři si zaslouží Pro zábavní průmysl je výhodné
Padělání Kopírování
Spolupráce se zájmovými skupinami Tlak lobby s vyloučením veřejnosti
Uchopení technických možností internetu Blokování stránek s filmy
Kolektivní správce Výběrčí výpalného
Kreativní průmysl Nahrávací průmysl a vydavatelé

Logo ministerstva kultury obsahuje značku kopírovacího monopolu Pirát nemá žádnou povinnost používat stejné výrazy, které používá dnešní takzvaný autorský zákon. Ten je výsledkem lobby zábavního průmyslu, nikoliv vůle veřejnosti. Státní orgány dnes bohužel nezastupují veřejnost, ministerstvo kultury dokonce přijalo jako své logo značku kopírovacího monopolu (viz vpravo).

Podstatou současného zákona je prosazování kopírovacího monopolu, tedy absolutní kontroly nad informacemi. Pro začátek musíme jasně pojmenovat principy, které se v oblasti kopírování uplatňují. Proto Piráti rozlišují:

Soutěž

  • Autorské právo, které má autor nebo umělec ke svému výtvoru, skladbě nebo textu. Autorské právo a zahrnuje
    • Právo na zveřejnění, o kterém má rozhodnout autor podle vlastní vůle. Člověk svou myšlenku drží teprve do okamžiku, kdy ji sdělí ostatním (zveřejní ji). Tím nad ní dobrovolně ztrácí absolutní kontrolu;
    • Právo na autorství čili záruku, že se nikdo jiný nebude vydávat za autora díla (plagiátorství). Účelem tohoto práva je ochránit spotřebitele, který se může spolehnout, že kniha podepsaná známým klasikem neobsahuje sprosté vtipy.
  • Kopírovací monopol, což je monopol vydavatele na kopírování a rozšiřování díla, který mu zajišťuje neohrozitelné postavení na trhu. Tento monopol na něj zpravidla přenáší autor a trvá 70 let od smrti autora. Podle Pirátů by žádný podnikatel neměl mít právo na státem garantovaný příjem, a proto Pirátská strana proti kopírovacímu monopolu vystupuje a požaduje jeho zkrácení a přechod na modely, které respektují svobodu informací.
  • Výběrčí poplatků jako je OSA, Intergram a Dilia, které jménem autorů vybírají výpalné od podnikatelů a rozdělují je mezi vlastní členy a registrované osoby podle klíče, který jejich členové schválí. Vybírají výpalné v restauracích a hotelích za umístěné televize a radia, poplatky z vytištěných stránek v copycentrech, poplatky od výrobců kopírek a dovozců elektrických zařízení s pamětí. Jen v České republice jde přibližně o miliardu korun ročně, které jsou netransparentně rozděleny a kulturu nijak nepodporují.

Reforma kopírovacího monopolu

Kopírovací monopol v současné podobě považují Piráti za historický obchodní model, který nikdy nepředpokládal současnou technologickou úroveň a nástroje Internetu. Zakonzervování kopírovacího monopolu v současné podobě má nepřekonatelné negativní důsledky pro naše občanská a lidská práva (šmírování Internetu, nedostupnost děl, omezení legálního jednání, zákaz sdílení).

Proto Pirátská strana navrhuje následující reformu kopírovacího monopolu:

  • výrazné zkrácení kopírovacího monopolu na dobu, která odpovídá obchodním modelům,
  • zúžení kopírovacího monopolu jen na komerční distribuci (kina, nosiče, televize, rádia, úložiště, přílohy k novinám, dárkové předměty apod.),

V případě softwaru a jiných děl, kde je pro vytváření odvozených děl potřeba zdrojový kód a tento zdrojový kód není zveřejněn, by měl být kopírovací monopol poskytnut jen podmínkou, že producent zařadí zdrojový kód do registru, aby mohlo být dílo po uplynutí kopírovacího monopolu plně využitelné.

V přiměřené míře podporujeme i zachování veřejné podpory filmové, literární a další tvorby pomocí grantů a financí z veřejných fondů. Pokud využijeme nové technologie pro mikroplatby naplno a reformujeme kopírovací monopol, lze také v řadě případů odstřihnout vydavatele, distributory a reklamní agentury, aby měli uživatelé možnost platit rovnou autorům a nemuseli platit prostředníky.

© Piráti, 2024. Všechna práva vyhlazena. Sdílejte a nechte ostatní sdílet za stejných podmínek. Podmínky použití.
kci/kopirovaci_monopol.txt · Poslední úprava: 14.09.2012 22:03 autor: Jakub Michalek