Cílem tohoto dokumentu je dát dohromady podklady pro 4 až 5 hodinové školení (s přestávkou na oběd), toto školení pak ve spolupráci s firmou ORKAM s.r.o. přednášet našimi lektory a část odměn lektorů posílat jako dary na stranický účet. V Plzni se naskytla možnost školení provádět našimi lektory v naší režii. Byla nám nabídnuta zdarma k občasnému použití počítačová učebna.

Součástí kompletních podkladů by měla být i prezentace k promítání.

Mějte prosím na paměti, že většina posluchačů budou různí úředníci státní správy a samosprávy.

Diskuze k tomuto dokumentu se vedla zde https://forum.pirati.cz/post66856.html#p66856

Než se začneme zabývat jednotlivostmi, měli bychom si udělat jasno v tom, co to vlastně Internet je. Především to nejsou pouze webové stránky (zkráceně Web), ale mnoho dalších služeb, které slouží ke komunikaci a výměně dat mezi sítí počítačů a jejich uživatelů. Ukážeme si několik příkladů, abychom se v možnostech Internetu dokázali orientovat.

Jako v každé mezilidské komunikaci je také důležité ověření identity zdroje a bezpečnost našich osobních údajů, tomu se budeme věnovat v části o bezpečnosti.

Ačkoliv si budeme v průběhu přednášky vysvětlovat principy na příkladech, měli byste si mj. odnést, že vždy existují alternativy a důležitý je spíše obecný postup než-li naučit se něco dělat pouze v jednom programu od konkrétního výrobce.

Internetový prohlížeč je software, který nám umožňuje prohlížet si webové stránky na Internetu. Ty nejpoužívanější jsou téměř shodné, co se týče základních schopností, každý však nabízí trochu odlišné pokročilé schopnosti. Některé se např. vyznačují vyšší bezpečností a podporou standardů. Důležité je, že různé prohlížeče by měly být zaměnitelné.

Základní ovládací prvky prohlížečů jsou všude velmi podobné:

• Adresní řádka - vkládáme adresu stránky
• Ovládání historie (tlačítka Vpřed, Zpět)
• Zobrazovací plocha - Zde se stránky zobrazují
• Panel otevřených stránek
• Panel záložek
• Menu nastavení

Nyní si představíme nejpoužívanější prohlížeče v pořadí podle počtu uživatelů.

• Internet Explorer
  
  Díky rozšíření systémů Windows ve státní správě a samosprávě je IE stále nejrozšířenějším prohlížečem v této skupině uživatelů. Problematické je však naprosto odlišné chování každé jeho verze. Web může nejen jinak vypadat, ale také jinak fungovat. IE velmi pomalu implementuje nové standardy (proti ostatním prakticky vždy jako poslední). Diskutabilní je i jeho bezpečnost, protože je velmi úzce provázán se samotnými Windows a prakticky se jej při používání Windows nelze zbavit. Jádro IE totiž využívají i další aplikace nejen od Microsoftu a bez něj by buď vůbec nefungovaly nebo by byla omezana jejich funkcionalita. IE často bývá nezbytný k používání firemních intranetů, obzvláště při spolupráci s dalšímy programy od Microsoftu (Sharepoint a další). Microsoft opravy kritických chyb vydává jen velmi výjimečně mimo standardní termín, někdy opravuje chyby až po zveřejnění způsobu jak je zneužít. Internet Explorer je tedy nezbytně nutné pravidelně aktualizovat i v případě, ze používáte jiný prohlížeč. Pro prohlížení webu je dostačující, ale z výše uvedených způsobů je lepší vybrat si jiný prohlížeč.

• Firefox
  
  Firefox respektuje převážnou většinu standardů, rychlost implementace novinek je průměrná. Jde o samostatnou aplikaci (platí i pro další prohlížeče) a i proto je pro uživatele bezpečnější. Opravy kritických chyb jsou k dispozici v řádu dnů. Firefox vyniká množstvím doplňků, které přidávají mnoho dalších funkcionalit dle potřeb uživatele. Správa těchto doplňků je snadná a efektivní. Odborníci na web jej považují za jeden z lepších prohlížečů.

• Chrome/Chromium
  
  Je z uvedených nejmladším přírustkem do rodiny nejpoužívanějších prohlížečů. Ovšem získal si značnou popularitu především díky svojí rychlosti a stabilitě (jeho používanost stále roste). Jedna z potěšujících vlastností je, že pokud se stane něco špatného na jedné stránce a jiné prohlížeče by spadly celé, Chrome vám umožní zavřít pouze tuto stránku a na ostatních se vám neztratí data a můžete pokračovat v práci. Chromium je open source verzí Chrome. Neobsahuje některé doplňky zasílající data Google.

• Opera
  
  Je protikladem Firefoxu v oblasti funkcionality. Jde cestou integrace maximálního množství funkcí do jednoho celku. Opera proto nemusí být vhodná pro začínající uživatele. Obecně implementuje novinky relativně rychle, vyskytuje se ale také více potíží na webech při jejím používání.

• Všechny zmíněné prohlížeče lze používat na Windows XP a výše. Na starších verzích mohou být funkční, ale také nemusejí.
• Kromě Internet Exploreru všechny prohlížeče fungují i na Linuxu. Firefox je základním prohlížečem linuxového prostředí Gnome, prostředí KDE používá jako základní prohlížeč Konqueror, který sdílí část kódu s Chrome/Chromium. Není ale problém používat kterýkoliv jiný prohlížeč, který má na Linuxu nativní verzi.
• Na MacOS je výchozím prohlížečem Safari. K dispozici je i Firefox, Opera nebo Chrome/Chromium.

• Nejdůležitějším předpokladem bezpečné existence na Internetu je používání zdravého selského rozumu. Žádný antivir, antitispam, antispyware neochrání před nezodpovědností. Všechna hlášení, která vyžadují nějakou reakci, je třeba si pečlivě přečíst a alespoň na pár vteřin se zamyslet. V případě prohlížení webu jde většinou o instalaci nějakého doplňku. Pokud si není uživatel vědom účelu, je třeba takovou instalaci zamítnout. Nejrizikovější chování je v tomto ohledu instalace čehokoli z webu, na který přišel odkaz v e-mailu. E-mail může být klidně od známého a klidně může vypadat smysluplně a dokonce jej dotyčný mohl ve své naivitě i skutečně poslat. Nedůvěra je základní pravidlo bezpečné existence na internetu. Na Windows byste měli mít nainstalovaný a pravidelně aktualizovaný antivirový systém, na Macu se viry téměř nevyskytují, na Linuxu vůbec.

• Dalším častým nešvarem je zadávání osobních údajů kamkoli na web. Pokud jde o eshop, má smysl zadat adresu. Pokud jde o chat/fórum/…, smysl to nemá a je to naopak velmi nebezpečné. Takové weby totiž nejsou většinou vůbec nijak zabezpečené a není ani povinností provozovatele se o zabezpečení starat. V práci a na veřejných počítačích neukládejte soukromé přihlašovací údaje.

• Samostatnou kapitolou jsou pak přístupové informace k bankovním účtům. Kdyby se nenašlo dost naivů a hlupáků, tak by neexistovaly podvržené stránky bank. Pro přístup do banky je naprosto nevhodné zabezpečení jménem a heslem. Pokud banka nic jiného nenabízí, ruce od ní pryč. Optimální je nezávislý kanál (SMS, šifrovací kalkulačka apod.), tj. ani ovládnutí vašeho PC kybernetickým zločincem bezpečnost neohrozí. Adresa internetového bankovnictví musí vždy začínat

  hmac: : to:archiv:akce:skoleni:start

  https:// (zabezpečený protokol http). Pokud začíná

  hmac: : to:archiv:akce:skoleni:start

  http://, jde pravděpodobně o podvržené stránky kybernetických zločinců. Nezapomeňte se také ujistit, že doména (část adresy na začátku, např. www.fio.cz) je vždy stejná, podvržené stránky mají většinou podobné domény (www.fio.ca, www.flo.cz apod.), aby vás zmátly. Až na tyto detaily se můžou chovat celkem přesvědčivě a vylákat z vás tak vaše přístupové údaje.

• POZOR! Samotná přítomnost

  hmac: : to:archiv:akce:skoleni:start

  https:// v adrese ještě nic neznamená. Ještě musíte zkontrolovat pravost certifikátu. Pokud prohlížeč hlásí jakoukoliv chybu ověřování (nejběžnější chyby jsou vypršení platnosti, nebo že je certifikát podepsán sám sebou – tzv. self-signed certifikát, nebo nelze ověřit podpis certifikační autority) nebo je v certifikátu napsaný jiný provozovatel stránky než název banky/firmy, pak se chovejte jako kdyby tam žádný certifikát nebyl. Podrobněji se fungování certifikátů budeme věnovat v kapitole o elektronickém podpisu.

• V případě plateb kartou je velice záhodno karty zamykat a odemknout ji jen na prováděnou platbu. Variantně lze kombinovat s použitím prověřeného zprostředkovatele (asi nejznámější a nejrozšířenější je Paypal).

• Základní činností na internetu je vyhledávání. Často se říká - nemusíte to znát, ale musíte si to umět najít. K tomu slouží jednak vyhledávače, například Google, Bing, Yahoo, a jednak portály (např. Seznam.cz, Jobs.cz). Rozdíl mezi nimi je ten, že portál zobrazuje především záznamy z vlastní databáze, které tam vložili sami lidé a firmy, kdežto vyhledávače samy vyhledávají libovolný dostupný obsah a vytváří jeho rozsáhlé seznamy.
• Doba obliby portálů už pomalu končí a proto umožňují i vyhledávání mimo vlastní databáze, což některé uživatele mate. Jednoznačné doporučení je toto: hledáte-li něco speciálního (firmu, zaměstnání, článek konkrétních novin), pak hledejte na konkrétním portále. Chcete-li najít něco obecného, nebo sice konkrétního, ale kdekoliv, pak použijte vyhledávač.
• Sestavování správného dotazu je malá magie, ovšem základní pravidla si můžeme shrnout:
  • Začněte hledat pomocí nekratšího možného výrazu a později zpřesňujte dalšími klíčovými výrazy.
  • Používejte klíčová slova jako: návod, recept, „datové schránky“ apod. Spojky a předložky jsou k ničemu, protože se vyskytují v každém textu.
  • Všimněte si, že pokud má klíčový výraz více slov, je potřeba jej uzavřít do uvozovek.
  • Pokud kombinace klíčových výrazů nedává dobré výsledky, zkuste synonyma a pravděpodobné ekvivalenty. Můžete mezi nimi navíc použít operátor OR, tedy v překladu nebo, nebo AND, v překladu a současně.
  • Váš dotaz nemusí být vždy dokonalý, vyhledávač dokáže drobné překlepy odhalit sám a nabídnout vám vhodnější vyhledávací výraz.
  • Výhodná je také hvězdička, za kterou vyhledávač doplní cokoliv, např „kuře na * způsob“ vám dá seznam receptů na kuře na speciální národní recepty.
  • Pokud chcete hledat na určité stránce, stačí k vyhledávacímu výrazu doplnit site:www.stranka.cz a vyhledávač vypíše pouze výsledky nalezené na uvedené stránce.
  • Existuje mnoho dalších možností, jejich vyčerpávající přehled však může každý najít v případě zájmu jednoduchým vyhledáním.

• Internet, stejně jako náš každodenní život, je plný reklam a obchodních sdělení, někdy až velmi otravných a vtíravých, někdy dokonce lživých a některé se dokonce snaží vypadat jako něco jiného (informační okno systému).
• Pro zachování duševního zdraví je vhodné nainstalovat si do internetového prohlížeče doplněk (tzv. plugin), který reklamu blokuje. Nejrozšířenější a velmi účinný je dnes Ad-block, existují také doplňky, které blokují flash (animované interaktivní reklamy), vyskakovací okna umí blokovat většína prohlížečů již v základním nastavení.

Internet je plný různých protokolů - nejčastěji se setkáváme s http, jenž tvoří základ webových stránek. Zde je malý výčet a funkce několika nejznámějších:

• HTTP - Protokol navržený na přenos hypertextových dokumentů. Dokáže však přenášet i jiné soubory. Funguje na principu klient-server.
• HTTPS - Zabezpečená forma HTTP s vrstvou ověření pomocí certifikátu a šifrování přenosu.
• FTP - Přenos datových (binárních i textových) souborů, obvykle větších objemů. Používá se např. k nahrávání souborů na vlastní webové stránky.
• SFTP - zabezpečená varianta FTP.
• POP3, SMTP, IMAP - e-mailové protokoly.

E-mail je elektronická obdoba klasického dopisu - pokud se však nepoužije nějaký způsob šifrování, může si obsah vašeho e-mailu kdokoliv schopný přečíst, kdekoliv se k němu na Internetu dostane. Pokud to přirovnám k reálnému světu, je to jako když napíšete dopis, obálku nezalepíte a dáte ji na poštu. Úřednice za přepážkou, pracovník, co dopisy třídí podle místa určení, řidič auta, který dopisy rozváží, pošťák, který vám dopis doručí, každý si ho může přečíst. Ovšem zaměstnanci pošty jsou vázáni listovním tajemstvím a pokud by se jim to prokázalo, byli by potrestáni. Ale správci serverů takto vázáni nejsou a navíc mnohdy ani není jisté, kudy váš e-mail cestuje, než dorazí k adresátovi.

Pro přístup k e-mailům existují v podstatě dva způsoby. Přes internetový prohlížeč a speciálním programem - poštovním klientem. Každý z nich má své výhody i nevýhody.

Přístup k e-mailům pomocí internetového prohlížeče má několik výhod:

1. Na čtení a psaní e-mailů nepotřebujete speciální program.
2. Ke svým e-mailům se dostane odkudkoliv, kde je k dispozici internetový prohlížeč. Z práce, z domova, z chytřejšího mobilu, z internetové kavárny.
3. E-maily nezabírají místo na disku vašeho počítače. Například v mobilu by jiný způsob byl z technického hlediska (kapacita paměti) prakticky vyloučený.

Má to ovšem i své nevýhody:

1. Kapacita mailové schránky bývá na některých serverech omezená (např. Seznam.cz) a pokud ji pravidelně (nebo automaticky) nepromazáváte, po nějakém čase se zaplní a začne další příchozí e-maily odmítat.
2. E-maily jsou trvale na serveru a kdokoliv má k serveru přístup, nebo přístup nelegálně získá, může vaše e-maily číst, pozměňovat i rozesílat vaším jménem.
3. Pokud dojde k poruše serveru, můžete přijít o veškerou e-mailovou korespondenci, nebo o část z ní. Většina mailových serverů sice provádí pravidelné zálohování všech dat, ale nedělá to „každou minutu“ a proto i po obnově ze zálohy mohou nejnovější e-maily chybět.
4. Máte-li více e-mailových adres, např. na Seznamu a na Google, pak se ke každé mailové schránce musíte přihlásit samostatně.

Podobně jako u internetového bankovnictví je vhodnější, pokud k e-mailům přistupujete pomocí šifrovaného spojení, tedy pokud adresa začíná https:. Začíná-li http: mějte na paměti, že přístupové jméno i heslo se přenáší nešifrované a kdokoliv po cestě mezi vaším počítačem a mailovým serverem si jej může přečíst.

Poštovním klientem se nazývají speciální programy, určené ke čtení e-mailové pošty a novinek (news). Mezi nejrozšířenější patří Outlook (součást Microsoft Office), Microsoft Live Mail, Outlook Express a Thunderbird. Všechny tyto programy, kromě Thunderbirdu, jsou to produkty firmy Microsoft a fungují jen na operačních systémech Windows. Program Thunderbird funguje na operačních systémech Windows, Linux i MacOS. Všechny, kromě Outlooku, jsou zdarma.

Používání poštovního klienta má několik výhod:

1. E-maily se ukládají na disk ve vašem počítači a můžete je číst i na ně odpovídat i když nejste připojeni k Internetu.
2. Můžete v nich vyhledávat podle hledaného slova v textu zprávy, v předmětu, podle mailové adresy odesílatele atd.
3. Můžete odebírat i novinky (anglicky news) z různých odborných internetových konferencí.
4. Klienta můžete nastavit tak, že po přijmutí e-mailů na serveru tyto e-maily smaže. Tím znesnadníte jejich přečtení cizími osobami.
5. Máte-li více e-mailových adres, např. na Seznamu a na Google, přijmete a odešlete všechny e-maily najednou.

Má to samozřejmě ale i své nevýhody:

1. Pokud si e-maily hodláte archivovat, zabírá to čím dál víc místa na disku.
2. Stane-li se něco vašemu disku, nebo vám někdo počítač ukradne, ztrácíte veškeré e-maily, pokud je nemáte někde jinde zálohované.
3. Poměrně složitě se nastavuje, pokud chcete přijímat e-maily například v práci a také doma, tedy na více počítačích, a chcete na všech počítačích mít všechny maily.

• Do předmětu e-mailu se píše téma, kvůli kterému píšete. Někteří lidé zastávají názor, že pokud je předmět e-mailu prázdný nebo nesmyslný, není v něm nic důležitého a nemá cenu ho číst. S výjimkou případu, kdy je odesílatelem jejich šéf.
• Pokud posíláte čistě textovou informaci a ne předpřipravený formátovaný dokument, pište přímo do těla e-mailu. E-maily s obsahem „Viz příloha“ a vloženým dokumentem na jedno použití z Wordu, kde jsou dva řádky textu s minimálním formátováním, rozbíjejí všechny výhody e-mailu, jako například možnost jednoduše citovat části zprávy, na kterou odpovídáte. Navíc otevíráním přílohy v externím programu zdržujete jak vás, tak příjemce. Mnoho lidí se také diví, že když přílohu ve Wordu otevřou, něco v ní změní, poctivě ji uloží a pak celý mail pošlou někomu dalším, odešle se příloha beze změn.
• Příjemci e-mailu se vyplňují do tří položek: Komu (To), Kopie (Cc) a Skrytá kopie (Bcc). Do položky Komu se píše jeden „hlavní“ příjemce. Do položek Kopie a Skrytá kopie se píše seznam „vedlejších“ příjemců oddělený čárkami. Vyplněny mohou být všechny tři položky současně, ale mějte na paměti, že každý příjemce vidí kompletní obsah položek Komu a Kopie, ale z položky Skrytá kopie může vidět pouze svoji adresu. Pokud nechcete, aby o sobě „vedlejší“ příjemci navzájem věděli, použijte položku Skrytá kopie. Zároveň, pokud vám přijde e-mail, kde je vaše adresa v položce Skrytá kopie, mějte na paměti, že ostatní příjemci o vás nevědí, a chovejte se podle toho. Jinak můžete odesílatele někdy přivést do trapné situace.
• Mail můžete odeslat ve dvou základních formátech, textovém a HTML.
  • Textový formát byl používán jako první a je obecně doporučovaný i dnes, protože obsahuje pouze text a jediná možnost formátování je vkládání prázdných řádek mezi odstavce. Celková velikost e-mailu je tedy poměrně malá.
  • HTML formát byl vynalezen později a umožňuje podobné formátování textu, jako běžné aplikace (MS-Word, OO-Write). Výsledná velikost mailu je ale mnohem větší, protože jednak jsou do mailu vloženy všechny formátovací značky a za druhé je do mailu napsaný text obvykle vložen ještě jednou, v čistě textovém formátu.
  • Výhody a nevýhody pro odesílatele a adresáta
    Textový formát mailu je menší a tedy zabírá méně místa v mailové schránce příjemce. Pokud někomu chodí stovky mailů denně a on schránku vybírá jen jednou za čas, textové maily mu schránku tak rychle nezaplní. Také způsob zobrazení si příjemce většinou může nastavit podle svého. Barvu i velikost písma atd. Drobnou nevýhodou je, že v textu nelze dost dobře zvýraznit některé jeho části, např. tučným písmem.
    HTML mail sice umožňuje perfektní formátování, ale jeho velikost je podstatně větší a tyto maily mohou snadněji zahltit schránku příjemce. Také způsob zobrazení je určen vámi a pro příjemce může být nepříjemný nebo špatně čitelný.
    
    Srovnejte prosím jednoduchý textový mail s krátkým sdělením (velikost 1 kb)
    
    
    se stejným mailem v HTML formátu (velikost 3 kb)
    
  • V čistém textu bez formátování se častěji soustředíme na obsah než na formu. Navíc se nám snadno může stát, že si s formátováním „vyhrajeme“, což však často končí kontraproduktivně jako v předchozím příkladu. Výsledek pak naopak působí velmi neprofesionálně - doslova jako omalovánky z mateřské školky. Pokud se tedy již rozhodneme pro HTML formátování, mějme na paměti, že někdy méně je více.
• Vkládání obrázků a dalších příloh
  • Obecně platí pravidlo, že souhrnná velikost všech příloh e-mailu by se měla vejít do 10MB. Některé mailové servery jsou stále nastavené tak, aby e-maily s většími přílohami nepřijímaly.
    
    Uvědomte si, prosím, že e-mail je v podstatě dopis. V dopisu můžete poslat list papíru, možná bankovku, možná i klíč od domu, ale když chcete poslat někomu kilo jablek, určitě to nebudete posílat dopisem, ale balíkem. A e-mail není balík, je to dopis.
  • Jak zjistit velikost přílohy
    U mailových klientů je možné si v záhlaví seznamu mailů zapnout zobrazení sloupce „Velikost“
    V uvedeném příkladu je do textového mailu vložena příloha Obcansky_zakonik_UZ.pdf o velikosti 1657 kb, ovšem výsledný mail, který by bez přílohy měl cca 1 Kb, má velikost 2216 kb. Velmi přibližně se dá předpokládat, že každá příloha, vložená do mailu, „naroste“ zhruba o 1/3.
  • Typy příloh
    • vhodné a neškodné jsou pracovní dokumenty (odf, doc, docx…), výsledné dokumenty (pdf), obrázky (jpg, png…)
    • nevhodné je posílat spustitelné soubory (exe, bat…); často se totiž právě takto nechají uživatelé nachytat, když spustí spustitelný soubor od svého známého a ten jim zaviruje počítač. Proto raději takové soubory vůbec neposílejte.
    • Pokud posíláte více souborů, nebo chcete snížit jejich velikost, můžete použít archivační programy a vytvořit komprimované balíčky - např. zip, rar, tgz, 7z
    • Pokud je soubor pro e-mail z jakéhokoli důvodu nevhodný, použijte raději webové úložiště dat (FTP servery, ulozto.cz, leteckaposta.cz, uschovna.cz…)
  • Nedoporučujeme přeposílávat mnoha uživatelům e-maily plné „legračních“ obrázků, prezentací či videí. Kromě toho, že tím často nasdílíte adresy svých ostatních známých, mnoho lidí považuje takové e-maily za nevyžádané a může si o vás udělat negativní představu. Dnes již na takové věci existují sociální sítě, i když stále platí - všeho s mírou.

Nejedná se o totéž, ale news (novinky) bývají implementovány v rámci emailových klientů a z pohledu uživatele se chovají obdobně.

• Emailová konference funguje tak, že pošta adresovaná na jeden email je rozesílána všem účastníkům. Na rozdíl od skupiny (kterou možná používáte v zaměstnání) umí navíc přijímat jednoduché příkazy buď v předmětu nebo těle emailu. Např zaslat na vyžádání kompletní komunikaci za vybrané období. Prvním příkazem který uživatel musí zaslat je samotná přihláška ke konferenci.
• News (novinky) používají jiný specifický protokol. Jde o celosvětovou síť mnoha serverů, některé jsou veřejné jiné nikoli. Většina serverů nepřejímá všechny existující skupiny zpráv, ale jen vybrané. Podobně jako v emailových konferencích se diskutuje ve skupinách na dané téma. Nejžádanější jsou tzv. binární skupiny ve kterých se již desítky let šíří autorská díla. Jde vlastně o první a dosud rozsahem nepřekonanou výměnnou síť. Kvůli omezením velikostí se rozděluje obsah do desítek a stovek zpráv a existují specializovaní klienti na práci s binárními skupinami. Umí na vyžádání stáhnout a správně poskládat požadovaný soubor. Za přístup k binárním skupinám se většinou kvůli náročnosti na prostor a parametry linek platí.

Jedná se o výměnu textových zpráv v reálném čase s jednou nebo více osobami najednou. Uživatel je identifikován svým unikátním nickem (přezdívkou), adresou (např. Jabber - prezdivka@jabber.cz) nebo číslem (ICQ - 123456789). V ČR je tradičně rozšířené ICQ, existují však další sítě - AIM, YM, MSN, Jabber… V poslední době se pak k tomuto účelu používá velmi často Facebook. Google taktéž nabízí svojí variantu jménem Google Talk.

Pokud už se rozhodneme ICQ používat, je vhodné použít některý z alternativních klientů, protože originální klient obsahuje reklamu a na ostatních se můžeme připojit i na jiné sítě. Ve světě se ICQ příliš nepoužívá.

Výhodou Jabberu je jeho open source podstata, množství klientů, možnost nasadit si vlastní server na podnikovém či úředním intranetu nebo šifrování a ověřování. To z něj dělá velmi efektivní a bezpečný prostředek pro rychlou interní komunikaci pro kteroukoliv organizaci.

Výhodou Facebooku je to, že na něm najdete téměř každého, protože si získal v poslední době velké množství uživatelů. Lehce dostupné jsou také aplikace pro chytré mobilní telefony.

Většinou se specializují na úzkou tématickou oblast. Diskuse v nich probíhají ve vláknech, do kterých uživatelé dávají příspěvky. Tato vlákna mohou být dále tříděna do subfór.

• Jednu dobu velmi populární forma komunikace, dnes již pohasínající. V ČR mezi ně patří např. chat.lide.cz, xchat.cz. Dnes již fungují v podstatě jen jako seznamky. Z tohoto hlediska je nutno připomenout, že lidé se mohou na internetu vydávat za kohokoliv a jakýkoliv údaj, který o sobě sdělí nemusí být vůbec pravda.

• Protokol pro chatování (pokec) po Internetu, případně výměnu souborů. Existují IRC servery, které jsou buď veřejné nebo neveřejné, na kterých existuje bezpočet tzv. kanálů. Jednotlivé kanály mohou být opět pouze pro zvané, nebo volně přístupné. Některé jsou vyloženě pro pokec o čemkoli, jiné jsou přísně moderované na dané téma. Na rozdíl od webového chatu, který probíhá v rámci jednoho serveru, zde je možné komunikovat mezi desítkami tisíc uživatelů různých serverů. Plnohodnotní klienti (mIRC a další) poskytují mnoho různých funkcionalit, jako hledání uživatelů, upozorňování na dostupnost/nedostupnost přátel, možnost posílání soukromých zpráv … Existují i webová rozhraní, ale mají omezené možnosti. Tento protokol je na internetu velmi dlouho a udržuje si oblibu především u odborníků a fanoušků různých témat, kteří se na těchto serverech sdružují.

• VoIP (Voice over IP = Hlas přes internetový protokol) je obecný pojem pro hlasovou komunikaci po IP sítích a tedy i Internetu. Zahrnuje v sobě různé protokoly pro různé účely. Většina těchto protokolů je volně dostupná a proto existují jak HW tak SW klienti. Plnohodnotní VoIP klienti se spolu umí spojit bez jakéhokoli prostředníka. Není třeba žádné telefonní ústředny ani platit žádnému poskytovateli služeb. Je ovšem třeba mít skutečně plnohodnotný přístup k Internetu = mít veřejnou IP. Platí se obvykle za možnost komunikace do běžné telefonní sítě a za přiřazení telefonního čísla dostupného z běžných sítí. Kvalita je stejná jako běžné telefonování, ostatně spojení mezi operátory je právě VoIP. Pro uspokojivou kvalitu hovoru je však potřeba kvalitní a rychlé internetové připojení, což na některých druzích připojení „přes mobil“ není zaručeno.
  • Tech: Hovor samotný potřebuje něco mezi 16 - 128kbit v závislosti na používaném protokolu. Ten se volí (pokud vše funguje právně) v závislosti na schopnostech komunikujících klientů a aktuálních parametrech linky. I během hovoru se může měnit nastavení zvoleného protokolu. Vhodná linka by tedy měla být schopna přenosu 32 - 256kbit (zhruba dvojnásobek) a především by měla i při maximálním zatížení držet latenci (odezvu) pod 100ms a mít minimální rozptyl (jitter) této odezvy. V opačném případě dochází k nepříjemnému zpožďování hovoru případně k ozvěnám. S rozumně malou ztrátou paketů si VoIP poradí.
• Skype (Microsoft) je uzavřený přenosový protokol a zároveň název programu (klient). Jde o specifickou síť založenou primárně na hlasové komunikaci. Umožňuje ale taktéž psaní textových zpráv, zasílání souborů a videohovory. Pro síť existují i „pseudo“ HW klienti (fyzicky vypadají jako telefon, ale uvnitř běží SW Skype). Síť používá zároveň konektivitu svých klientů ke spojování klientů bez veřejných IP adres(jde o standardní nastavení). Hovory v rámci sítě jsou zatím zdarma. Ze sítě se lze za poplatek dovolat do standardních telefonních sítí.
• Ostatní: Google však také nabízí svoji variantu videohovorů a Facebook připravuje zprovoznění. Opět - existují alternativy, jsou však méně používané. K určitému specifickému účelu však mohou být vhodnější. Některé webové stránky také umožňují video-komunikaci ad-hoc, např. www.busuu.com, kde je možné zdarma komunikovat v cizích jazycích s ostatními studenty cizích jazyků.

Umožňují výměnu dat mezi uživateli. V kontrastu s tradiční architekturou klient-server, která připomíná hvězdici, jsou v P2P sítích (peer to peer) propojeni uživatelé navzájem. To má několik důsledků:

1. Není potřeba provozovat žádný nebo pouze jednoduchý server. Oproti potřebě výkonného serveru tak poskytovatel ušetří náklady.
2. Soubory, které jsou často vyžadované, jsou i snadno dostupné.
3. Jedná-li se o veřejné P2P sítě, častým problémem jsou právní spory kvůli autorsky chráněnému obsahu, který tam uživatelé sdílí - i proto se lobby nahrávacích organizací snaží P2P zakázat, ačkoliv na principu samotné sítě není nic špatného. Někteří poskytovatelé připojení k internetu proto P2P explicitně blokují.
4. Bezpečnost: jde o sdílení dat mezi uživateli, tudíž je potřeba mít určitou míru důvěry a zároveň obezřetnosti. Uživatelé, kteří chtějí škodit, mohou do sítě pouštět neužitečná nebo zavirovaná data, nebo se mohou snažit získat vaše osobní data.

• Elektronický podpis je vlastně pár šifrovacích klíčů - jeden veřejný a jeden tajný. Pokud něco zašifrujeme veřejným, tak je to možné rozšifrovat pouze tajným - tím dosáhneme toho, že zprávu si bude moci přečíst pouze příjemce, jehož veřejný klíč jsme použili. Naopak, pokud použijeme náš tajný klíč a zprávu zašifrujeme, může si ji každý rozšifrovat naším veřejným klíčem a tak si ověřit, že jsme ji skutečně napsali my.
• Aby bylo možné klíče sdílet a ověřit, že daný klíč patří skutečně dané osobě, existují certifikační autority, které klíče vydávají po ověření totožnosti občana. Pro potřeby úředního styku jsou potřeba tzv. kvalifikované certifikáty - ty jsou pak použity k vytváření zaručených podpisů. To stanovuje zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Mohou je vydávat kvalifikovaní poskytovatelé certifikačních služeb, tedy ti, kteří se zaregistrují podle § 6 a nemusí být pouze z ČR, ale z celé EU.
• Elektronický certifikát má kromě páru klíčů několik dalších vlastností - je podepsán certifikační autoritou; má určitou dobu platnosti, po jejímž uplynutí se zneplatní; může být fyzicky umístěn na samostatném přenosovém médiu tak, aby bylo zajištěna i jeho fyzická ochrana před zcizením. Získat se dá za různé částky, které se pohybují od stokorun po tisíce, podle certifikační autority, která jej vydává.
• Takový certifikát je kromě komunikace ve státní správě možno používat pro podepisování a šifrování e-mailů, nebo šifrování instant messangingu.

• komunikace s úřady
  • daňová přiznání
  • podání na Správu sociálního zabezpečení
  • podání do elektronických podatelen úřadů
  • datové schránky

• Hoax je nevyžádaná nepravdivá emailová, IM, či jiná zpráva, varující před nějakým nebezpečím (např. počítačového viru), žádající o pomoc, nebo s vtipným obsahem. Většinou obsahuje i výzvu k rozeslání co největšímu počtu lidí, nebo jen přátelům, proto se někdy nazývá také řetězový email. Hoaxy mohou uživatele obtěžovat, zatěžovat servery, nebo také poskytovat nebezpečné rady. Kromě toho mají všichni další příjemci ve zprávě i adresy všech předchozích příjemců, častý odesílatel hoaxů může také ztratit důvěryhodnost u ostatních lidí a jejich rozesílání z firemního emailu může poškodit dobrou pověst firmy.

• Phishing je podvodná technika používaná za účelem získání citlivých údajů (hesel, čísel kreditek, apod.) od oběti. Může jít o emaily tvářící se jako oficiální email od banky, který však uživatele odkáže na podvodnou stránku nebo jako žádost administrátora serveru o zaslání hesla k provedení nějaké operace.

• Spam je nevyžádaná emailová, IM, či jiná zpráva, která se šíří masově z jednoho nebo více míst (uživatelé je nepřeposílají). Často má reklamní obsah. Kromě toho, že spam zatěžuje servery nebo jen obtěžuje uživatele, může lákat z lidí peníze nebo osobní údaje (tzv. Phishing).

• Jedná se o takzvané komunitní sítě, tedy weby, na kterých se setkávají lidé. Tyto sítě nejsou nebezpečné samy o sobě, ale pokud do komunity „zapadnete“, přestanete dávat pozor a mnohdy o sobě uvedete důvěrné nebo nevhodné údaje. Je to stejné, jako když budete hlasitě telefonovat v tramvaji. Všichni kolem uslyší co říkáte, jenže v tramvaji je relativně málo lidí, kdežto na Internetu je jich mnohem víc. Opravdu není moudré na takovéto weby dávat své fotky z nudistické pláže, psát tam, že váš nadřízený je …, nebo dávat šanci zlodějům tím, že tam napíšete kdy a na jak dlouho jedete na dovolenou.

Někteří zaměstnavatelé logují (monitorují, zaznamenávají) provoz na svých počítačích. Můžete, ale nemusíte to poznat, a proto raději předpokládejte, že to dělají. V práci má zaměstnanec pracovat ve prospěch svého zaměstnavatele a ne si vyřizovat soukromé maily, nebo prohlížet pornostránky. Za takové jednání hrozí v krajním případě až výpověď ze zaměstnání.

• Flame war je výraz pro diskuzi, ve které příspěvky uživatelů přestaly být konstruktivní a komunikace se zvrhla na prostou hádku, často postrádající jakýkoli smysl.

• IM - Instant Messaging - jakákoli služba umožňující komunikaci mezi uživateli v reálném čase (např. Jabber, ICQ, apod.)
• IP - Internet protocol - Internetový protokol
• klient - počítačový program pro vykonávání určité činnosti (prohlížení web stránek, čtení a psaní mailů, textová komunikace atd.)
• latence (odezva) - čas který uplyne od odeslaní paketu do přijmu odpovědi na něj.
• rozptyl (jitter) - rozdíl mezi nejkratší a nejdelší odezvou

Organizuje: Petr Vileta