Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- program:drogy:portugalsko [20.02.2013 16:12]
Adam Zabransky [Pohled na Portugalsko v kontextu Evropské unie]
+++ program:drogy:portugalsko [09.03.2013 10:15] (aktuální)
Michal Wagner
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-====== Dekriminalizace drog v Portugalsku: Jak vytvořit spravedlivou a úspěšnou drogovou politiku ======
+====== Dekriminalizace drog v Portugalsku: ======
+===== Jak vytvořit spravedlivou a úspěšnou drogovou politiku =====
+//Autorem této studie je Glenn Greenwald. V originálním znění ji lze najít na [[http://www.cato.org/publications/white-paper/drug-decriminalization-portugal-lessons-creating-fair-successful-drug-policies|stránkách CATO Institute]]. Překlad zajistili dobrovolníci z řad členů a příznivců České pirátské strany.//
 ===== Shrnutí =====
 Od 1. července 2001 začal v celém Portugalsku platit zákon, který dekriminalizuje všechny drogy, a to včetně kokainu a heroinu. Podle tohoto zákona jsou všechny drogy „dekriminalizované“, ne „legalizované“. To znamená, že držení drog a jejich užívání pro osobní potřebu je stále nezákonné, ale porušení těchto zákazů se považuje za přestupek, ne za trestný čin. Prodej drog je stále trestně stíhán.
@@ Řádek 18: / Řádek 21: @@
 ===== Úvod =====
-Na různých místech světa státy přistupují k drogám diametrálně odlišně. V komunistické Číně a různých muslimských zemích překupníci drog, a v některých případech i držitelé narkotik, dostávají drakonické tresty či dokonce bývají popraveni. Na opačném konci spektra si většina lidí představí Nizozemsko, které je již dlouho považováno za předního vůdce liberalizace drog, a minimálně v Amsterdamu si dlouho udržuje kulturu tolerantní k drogám, přestože je nikdy nelegalizovalo. Většina zemí samozřejmě spadá někam doprostřed. V 80. letech 20. století celosvětový trend směřoval k tvrdšímu přístupu a to i na úrovni uživatelů drog. Jenže v posledních letech, kdy se tvůrci drogové politiky pokusili formulovat doporučení k co nejlepšímu řešení problémů spojených s drogami na čistě empirickém základě, se objevily náznaky, že státy ze všech koutů světa obracejí směr.((viz E. Malkin, M. Lacey: “Mexican President Proposes Decriminalizing Some Drugs,” //New York Times//, 2. října 2008; Helen Popper: “Argentina Eyes Legalizing Paco,” //Toronto Sun//, 19. srpna 2008; “Swiss Voters Back Legalized Heroin,” //New Zealand Herald//, 1. prosince 2008; a “Canadian Government Tries Anew to Decriminalize Marijuana,” Reuters, 2. listopadu 2004. Také Jose De Cordoba: “Latin American Panel Calls U.S. Drug War a Failure,” //Wall Street Journal//, 12. února 2009.)) Tato studie se zaměří na jeden z takových obratů v Evropě – dramatickou dekriminalizační politiku Portugalska z roku 2001.
+Na různých místech světa státy přistupují k drogám diametrálně odlišně. V komunistické Číně a různých muslimských zemích překupníci drog, a v některých případech i držitelé narkotik, dostávají drakonické tresty či dokonce bývají popraveni. Na opačném konci spektra si většina lidí představí Nizozemsko, které je již dlouho považováno za předního vůdce liberalizace drog, a minimálně v Amsterdamu si dlouho udržuje kulturu tolerantní k drogám, přestože je nikdy nelegalizovalo. Většina zemí samozřejmě spadá někam doprostřed. V 80. letech 20. století celosvětový trend směřoval k tvrdšímu přístupu a to i na úrovni uživatelů drog. Jenže v posledních letech, kdy se tvůrci drogové politiky pokusili formulovat doporučení k co nejlepšímu řešení problémů spojených s drogami na čistě empirickém základě, se objevily náznaky, že státy ze všech koutů světa obracejí směr.[1] Tato studie se zaměří na jeden z takových obratů v Evropě – dramatickou dekriminalizační politiku Portugalska z roku 2001.
 ==== Dekriminalizace, depenalizace a legalizace ====
@@ Řádek 25: / Řádek 28: @@
 I přes dekriminalizaci je užívání a držení drog zakázáno (neboli je nelegální) a policie proti němu zasahuje. Ale „dekriminalizace“ znamená, že takováto porušení zákona již neřeší trestní právo ani trestní soudy. Místo toho je porušení považováno čistě za přestupek, který se řeší mimo trestní řízení. Je třeba rozlišovat mezi „dekriminalizací“, což je program de iure schválený Portugalskem, a pouhou „depenalizací“, která převažuje v některých státech EU, které užívání drog nedekriminalizovaly. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), ústřední agentura EU pro koordinaci drogové politiky, v roce 2005 zveřejnilo následující definici rozdílu mezi „dekriminalizací“ a „depenalizací“:
->„Dekriminalizace“ znamená odstranění aktivity ze sféry trestního zákona. Prohibice přetrvává, ale sankce za užívání (a činy jemu předcházející) již nespadají do rámce trestního zákona. [Oproti tomu] „depenalizace“ znamená snížení trestního postihu definovaného zákonem. V případě drog, a zvláště marihuany, znamená depenalizace většinou odstranění trestu odnětí svobody.((Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), “Illicit Drug Use in the EU: Legislative Approaches,” 2005, str. 4.))
+>„Dekriminalizace“ znamená odstranění aktivity ze sféry trestního zákona. Prohibice přetrvává, ale sankce za užívání (a činy jemu předcházející) již nespadají do rámce trestního zákona. [Oproti tomu] „depenalizace“ znamená snížení trestního postihu definovaného zákonem. V případě drog, a zvláště marihuany, znamená depenalizace většinou odstranění trestu odnětí svobody.[2]
 Shrnuto, „dekriminalizace“ tedy znamená, že buď mohou být ukládány pouze netrestní postihy (např. pokuty či povinná léčba), nebo že to není trestáno vůbec. Při „depenalizaci“ zůstává užívání drog trestným činem, ale za držení či užívání se již nezavírá do vězení, i když zůstávají jiné trestní postihy (např. pokuty, záznam v trestním rejstříku, podmíněné tresty). „Legalizace“ – kterou zatím žádný stát EU nepřijal – znamená, že v zákoně neexistují žádné zákazy výroby, prodeje, držení či užívání drog.
@@ Řádek 38: / Řádek 41: @@
 Odkazovaný předchozí článek zahrnuje „narkotika a psychotropní látky“ a obsahuje tabulku všech „rostlin, látek či přípravků“, které byly předtím kriminalizované.
-Klíčová fráze – „pro osobní potřebu“ – je definována ve článku 2(2) jako množství „nepřesahující množství potřebné pro průměrnou osobní spotřebu za deset dní.“ Dekriminalizace se nevztahuje na „obchodování s drogami“, které zůstává kriminalizované a je definované jako „držení většího než průměrného množství stačícího na deset dní“.((Mirjam van het Loo, Ineke van Beusekom a James P. Kahan: “Decriminalization of Drug Use in Portugal: The Development of a Policy,” //Annals of the American Academy of Political and Social Science// 582, Cross-National Drug Policy (červenec 2002): 59.))
+Klíčová fráze – „pro osobní potřebu“ – je definována ve článku 2(2) jako množství „nepřesahující množství potřebné pro průměrnou osobní spotřebu za deset dní.“ Dekriminalizace se nevztahuje na „obchodování s drogami“, které zůstává kriminalizované a je definované jako „držení většího než průměrného množství stačícího na deset dní“.[3]
 V zákoně se nerozlišují druhy drog (tzv. tvrdé a měkké drogy) ani to, jestli jsou konzumovány na veřejnosti či v soukromí. Držení (nevelkého množství) a užívání všech narkotik, ať už kdekoliv a za jakýmkoliv účelem, je dnes v Portugalsku dekriminalizované. Jak již bylo zmíněno, „dekriminalizace“ není synonymem „legalizace“. Užívání drog je stále podle portugalských zákonů zakázané, ale řeší se zásadně na bázi správní a ne kriminální.
-Článek 15 zákona s názvem „Postihy“ vymezuje správní sankce za porušení zákona. Namísto kriminalizace portugalský zákon v článku 5 zavádí „komise pro odrazování od drogových závislostí“, což jsou subjekty odpovědné za posuzování drogových přestupků a za udělování případných sankcí. V první části článku 15 se píše: „Konzumenti, kteří nejsou drogově závislí, mohou být odsouzeni k trestu zaplacení pokuty či k alternativnímu nefinančnímu trestu.“ V první části článku 17 s názvem „Další postihy“ se píše: „namísto pokuty může komise udělit varování.“
+Článek 15 zákona s názvem „Postihy“ vymezuje správní sankce za porušení zákona. Namísto kriminalizace portugalský zákon v článku 5 zavádí „komise pro odrazování od drogových závislostí“ (dále jen "odrazující komise"), což jsou subjekty odpovědné za posuzování drogových přestupků a za udělování případných sankcí. V první části článku 15 se píše: „Konzumenti, kteří nejsou drogově závislí, mohou být odsouzeni k trestu zaplacení pokuty či k alternativnímu nefinančnímu trestu.“ V první části článku 17 s názvem „Další postihy“ se píše: „namísto pokuty může komise udělit varování.“
 Teoreticky může být provinilcům udělena pokuta mezi 25 eury a minimální mzdou. Ale tyto pokuty jsou výslovně považovány za poslední možnost. Když komise nezíská důkazy o závislosti na drogách a když se nejedná o opakovaný případ, bývá od udělení pokuty odstoupeno.
-Odrazovací komise sice nemohou nařídit léčbu, ale mohou zrušit pokutu pod podmínkou, že se provinilec začne léčit. Takto se to většinou řeší, nicméně prakticky vzato není mnoho způsobů, jak podmínku vynutit. Samotné nedodržení rozhodnutí komise totiž není porušením žádného zákona.((tamtéž)) Komisím je podle článku 11(2) doporučeno „provizorně odložit řízení“ – neboli neudělovat sankce – tehdy, když poprvé nařknutý provinilec s potvrzenou závislostí „souhlasí s podsoupením léčby“.
+Odrazující komise sice nemohou nařídit léčbu, ale mohou zrušit pokutu pod podmínkou, že se provinilec začne léčit. Takto se to většinou řeší, nicméně prakticky vzato není mnoho způsobů, jak podmínku vynutit. Samotné nedodržení rozhodnutí komise totiž není porušením žádného zákona.[4] Komisím je podle článku 11(2) doporučeno „provizorně odložit řízení“ – neboli neudělovat sankce – tehdy, když poprvé nařknutý provinilec s potvrzenou závislostí „souhlasí s podsoupením léčby“.
 Když není u provinilce potvrzena závislost na drogách a když je to jeho první provinění, komisím je v článku 11(1) dekriminalizačního zákona //nařízeno// „provizorně odložit řízení“, což znamená neudělovat sankce. Článek 11(3) umožňuje komisím podle jejich uvážení „provizorně odložit řízení“ i u závislého člověka s dřívějším záznamem, pokud souhlasí s podstoupením léčby. Článek 14 nabízí u závislého s předchozím záznamem alternativní řešení, a to udělit sankce a následně je zrušit poté, co provinilec začne s léčbou. Když je léčba dokončena a neobjeví se žádné další prohřešky, řízení se po určité době ukončí.
-Teoreticky mohou odrazovací komise podle článku 17 závislým provinilcům udělit i jiné sankce, např. zákaz provozování licencovaného zaměstnání (lékař, právník, taxikář); zákaz navštěvování vysoce rizikových lokalit (noční kluby); zákaz stýkat se s určitými osobami; nařízení pravidelně se hlásit komisi za účelem prokázat, že nedochází k dalšímu užívání látek; zákaz cestování do zahraničí; pozastavení státních přídavků; či pouhé ústní varování.
+Teoreticky mohou odrazující komise podle článku 17 závislým provinilcům udělit i jiné sankce, např. zákaz provozování licencovaného zaměstnání (lékař, právník, taxikář); zákaz navštěvování vysoce rizikových lokalit (noční kluby); zákaz stýkat se s určitými osobami; nařízení pravidelně se hlásit komisi za účelem prokázat, že nedochází k dalšímu užívání látek; zákaz cestování do zahraničí; pozastavení státních přídavků; či pouhé ústní varování.
 Článek 15(4) zmiňuje různé faktory, kterými by se komise měla zabývat při rozhodování o případné sankci a její podobě. Mezi tyto faktory patří závažnost činu; druh užité drogy; jestli byla droga užívána na veřejnosti či v soukromí; a jestli je užívání občasné či pravidelné. Je na vlastním rozhodnutí komisí, do jaké míry budou tyto faktory posuzovat a jak rozhodnou o jednotlivých případech.
@@ Řádek 57: / Řádek 60: @@
 ==== Dekriminalizace v praxi ====
-V souladu se zákonem z roku 2001 zřídil každý z 18 portugalských distriktů odrazovací komisi, která dohlíží na přestupkové řízení s lidmi, kteří k ní jsou předvoláni kvůli užívání či držení drog (velké distrikty, jako ten zahrnující Lisabon, mají víc než jednu komisi). Podle článku 7 dekriminalizačního zákona se každá komise skládá ze tří členů – jeden je jmenován Ministerstvem spravedlnosti a zbylí dva společně Ministerstvem zdravotnictví a vládním koordinátorem pro drogovou politiku. Člen jmenovaný Ministerstvem spravedlnosti musí pocházet z právního prostředí a alespoň jeden ze zbývajících členů (většinou to ale splňují oba) z lékařského prostředí či z prostředí sociálních služeb (lékař, psycholog, sociální pracovník).
+V souladu se zákonem z roku 2001 zřídil každý z 18 portugalských distriktů odrazující komisi, která dohlíží na přestupkové řízení s lidmi, kteří k ní jsou předvoláni kvůli užívání či držení drog (velké distrikty, jako ten zahrnující Lisabon, mají víc než jednu komisi). Podle článku 7 dekriminalizačního zákona se každá komise skládá ze tří členů – jeden je jmenován Ministerstvem spravedlnosti a zbylí dva společně Ministerstvem zdravotnictví a vládním koordinátorem pro drogovou politiku. Člen jmenovaný Ministerstvem spravedlnosti musí pocházet z právního prostředí a alespoň jeden ze zbývajících členů (většinou to ale splňují oba) z lékařského prostředí či z prostředí sociálních služeb (lékař, psycholog, sociální pracovník).
 Policisté, kteří zaznamenají držení či užívání drog, jsou i nadále povinni o provinilci udělat záznam, ale nemohou ho zatknout. Záznam je poslán komisi a poté začíná přestupkové řízení. Provinilec se ke komisi musí dostavit do 72 hodin od pořízení záznamu. Jestliže komise najde přesvědčivé důkazy o obchodování s drogami, předá případ soudu.
@@ Řádek 65: / Řádek 68: @@
 Jiní policisté ale nyní v těchto případech zasahují mnohem //častěji// než před dikriminalizací, protože věří, že nabízené možnosti léčby jsou mnohem efektivnějším řešením než dělat z uživatelů zločince (kteří i přes kriminalizaci byli často další den znovu na ulici, jenže bez reálných možností léčby). V jednom článku z roku 2007 se píše:
->Policie zaujala k reformě obecně kladné stanovisko, a to především proto, že dekriminalizaci spojenou s léčbou považovala za lepší postup vůči uživatelům drog než předešlý legislativní přístup. Podle pozorovatelů policie tuto více preventivní funkci uvítala.((Caitlin Hughes a Alex Stevens: “The Effects of Decriminalization of Drug Use in Portugal,” Briefing Paper č. 14, the Beckley Foundation Drug Policy Programme, prosinec 2007, str. 6.))
+>Policie zaujala k reformě obecně kladné stanovisko, a to především proto, že dekriminalizaci spojenou s léčbou považovala za lepší postup vůči uživatelům drog než předešlý legislativní přístup. Podle pozorovatelů policie tuto více preventivní funkci uvítala.[5]
 Někteří portugalští státní úředníci zabývající se drogami si myslí, že rozdílné reakce policistů jsou velkou mírou dány věkem: starší policisté spíše věří, že kvůli dekriminalizaci je vytváření záznamů ztrátou času, zatímco ti mladší považují současný proces jako nejlepší cestu, jak se vypořádat s drogovou závislostí. Sama neschopnost vyčíslit negativní případy – neboli odhadnout počet policistů, kteří nevytvářejí záznamy, protože to považují za zbytečné – je nejvěrohodnějším ukazatelem reakce policie na dekriminalizaci.
-Jisté je, že počet případů putujících ke komisi se od zahájení dekriminalizačního režimu v roce 2001 pomalu a víceméně stabilně zvyšuje, což naznačuje (i když ne dokazuje), že policisté zaznamenávají případy užívání a držení drog minimálně stejně často, jako když byl zákon přijat (viz graf 1).((Instituto da Droga e da Toxicodependência de Portugal (IDT): “The National Situation Relating to Drugs and Dependency,” 2006 Annual Report (2007), str. 35.))
+Jisté je, že počet případů putujících ke komisi se od zahájení dekriminalizačního režimu v roce 2001 pomalu a víceméně stabilně zvyšuje, což naznačuje (i když ne dokazuje), že policisté zaznamenávají případy užívání a držení drog minimálně stejně často, jako když byl zákon přijat (viz graf 1).[6]
-Teoreticky mají soukromí i státní lékaři podle článku 3 dekriminalizačního zákona právo upozornit Odrazovací komisi, pokud mají důvod podezřívat své pacienty z užívání drog. Ve skutečnosti jsou ale takto uživatelé z různých důvodů, např. kvůli rozšířené představě, že takové upozornění porušuje lékařské tajemství, hlášeni jen výjimečně.
+Teoreticky mají soukromí i státní lékaři podle článku 3 dekriminalizačního zákona právo upozornit odrazující komisi, pokud mají důvod podezřívat své pacienty z užívání drog. Ve skutečnosti jsou ale takto uživatelé z různých důvodů, např. kvůli rozšířené představě, že takové upozornění porušuje lékařské tajemství, hlášeni jen výjimečně.
-Jak již bylo zmíněno, dekriminalizační zákon nastavuje kritéria, kterými se Odrazovací komise musí při posuzování každého případu zabývat. Článek 10 zákona nařizuje komisi, aby vyslechla nařknutého provinilce a „shromáždila informace potřebné k posouzení toho, jestli je obviněný závislý, jaké užil látky, kde je užil a v jaké je finanční situaci“. Je na uvážení členů komise, kterým z těchto údajů budou přikládat váhu a v jaké míře. Obviněný má právo na to, aby se jím vybraný terapeut účastnil řízení a/nebo může podstoupit lékařské vyšetření, jehož výsledky může komise zohlednit.
+Jak již bylo zmíněno, dekriminalizační zákon nastavuje kritéria, kterými se odrazující komise musí při posuzování každého případu zabývat. Článek 10 zákona nařizuje komisi, aby vyslechla nařknutého provinilce a „shromáždila informace potřebné k posouzení toho, jestli je obviněný závislý, jaké užil látky, kde je užil a v jaké je finanční situaci“. Je na uvážení členů komise, kterým z těchto údajů budou přikládat váhu a v jaké míře. Obviněný má právo na to, aby se jím vybraný terapeut účastnil řízení a/nebo může podstoupit lékařské vyšetření, jehož výsledky může komise zohlednit.
-Portugalští a evropští úředníci, kteří mají s postupem Odrazovací komise zkušenosti, zdůrazňují, že primární cíl procesu je vyhnout se stigmatu plynoucímu z trestního řízení. Každý krok je strukturován tak, aby co možná nejvíce potlačil pocit „viny“ za užívání drog a namísto toho zdůraznil zdravotní a léčebnou stránku.
+Portugalští a evropští úředníci, kteří mají s postupem odrazující komise zkušenosti, zdůrazňují, že primární cíl procesu je vyhnout se stigmatu plynoucímu z trestního řízení. Každý krok je strukturován tak, aby co možná nejvíce potlačil pocit „viny“ za užívání drog a namísto toho zdůraznil zdravotní a léčebnou stránku.
 Nařknutý provinilec například může kvůli zachování soukromí požádat o to, aby se o řízení nedověděla jeho rodina. Členové komise záměrně nevyužívají výhod plynoucích z jejich postavení soudců a slyšení je strukturováno tak, aby nepřipomínalo soud. Členové komise se oblékají neformálně. Nařknutý provinilec sedí ve stejné výši jako členové komise namísto toho, aby seděl níže. Členové komise jsou ze zákona povinni zachovat mlčenlivost ohledně řízení. Neustále je kladen důraz na uctivé chování vůči nařknutému provinilci.
-Při rozhodování o tom, jestli má být udělena nějaká sankce a v jakém má být rozsahu, bere komise často ohled na to, jak je užívaná droga „tvrdá“. Podle EMCDDA je pravděpodobnou sankcí za držení marihuany „zrušení sankce s podmínkou“.((EMCDDA: “Illicit Drug Use in the EU,” (2005), str. 27.))
+Při rozhodování o tom, jestli má být udělena nějaká sankce a v jakém má být rozsahu, bere komise často ohled na to, jak je užívaná droga „tvrdá“. Podle EMCDDA je pravděpodobnou sankcí za držení marihuany „zrušení sankce s podmínkou“.[7]
-V roce 2005 komise učinily závěry v 3192 případech. V 83 % případů se rozhodly přerušit řízení; v 15 % případů udělily sankce; a ve 2,5 % případů byli provinilci zproštěni trestu.((Instituto da Droga e da Toxicodependência de Portugal (Institut pro drogy a drogovou závislost v Portugalsku): “The National Situation Relating to Drugs and Dependency,” 2005 Annual Report (2006), str. 87.)) Takovéto rozložení se od zavedení zákona nemění.((IDT, “The National Situation,” (2007) str. 88.)) Ze sankcí, které byly uděleny, naprostá většina vyžadovala pouze to, aby se provinilci pravidelně hlásili na určených místech.((IDT, “The National Situation,” (2006) str. 35.))
+V roce 2005 komise učinily závěry v 3192 případech. V 83 % případů se rozhodly přerušit řízení; v 15 % případů udělily sankce; a ve 2,5 % případů byli provinilci zproštěni trestu.[8] Takovéto rozložení se od zavedení zákona nemění.[9] Ze sankcí, které byly uděleny, naprostá většina vyžadovala pouze to, aby se provinilci pravidelně hlásili na určených místech.[10]
-Nejčastější látkou, kvůli které jsou vyplňovány záznamy, zůstává marihuana. Percentuelně se příliš nemění rozložení ostatních látek (viz graf 2).((tamtéž, str. 37))
+Nejčastější látkou, kvůli které jsou vyplňovány záznamy, zůstává marihuana. Percentuelně se příliš nemění rozložení ostatních látek (viz graf 2).[11]
-Před uvedením dekriminalizačního zákona jeho kritici tvrdili, že navrhovaná změna vytvoří z Portugalska centrum tzv. drogového turismu. Paulo Portas, předseda konzervativní strany CDS–PP, řekl: „Plno studentů bude mířit do Portugalska kvůli tomu, aby si zakouřili marihuanu a užili mnohem horší drogy, protože budou vědět, že je za to nezavřeme. Slibujeme slunce, pláže a drogy dle vlastního výběru.“((Citace v Daniel McGrory: “Portugal Police Won’t Arrest Drug Takers,” //Times// (London), 14. července 2001.)) Podobné obavy se ukázaly jako naprosto mylné.((Fernando Negrão, bývalý policejní velitel a vedoucí Portugalského institutu pro drogy a drogovou závislost říká, “Panovaly obavy, že se Portugalsko stane drogovým rájem (pro turisty), ale to se jednoduše nestalo.” Citace z Alison Roberts: “How Portugal Dealt with Drug Reform,” //BBC News//, 29. prosince 2007.)) Zhruba 95 % lidí každoročně hlášených za užívání drog jsou Portugalci.((IDT: “The National Situation,” (2006) str. 39.)) Téměř nikdo z těch zbývajících nejsou občané ostatních států EU (viz tabulka 1).((tamtéž, str. 99))
+Před uvedením dekriminalizačního zákona jeho kritici tvrdili, že navrhovaná změna vytvoří z Portugalska centrum tzv. drogového turismu. Paulo Portas, předseda konzervativní strany CDS–PP, řekl: „Plno studentů bude mířit do Portugalska kvůli tomu, aby si zakouřili marihuanu a užili mnohem horší drogy, protože budou vědět, že je za to nezavřeme. Slibujeme slunce, pláže a drogy dle vlastního výběru.“[12] Podobné obavy se ukázaly jako naprosto mylné.[13] Zhruba 95 % lidí každoročně hlášených za užívání drog jsou Portugalci.[14] Téměř nikdo z těch zbývajících nejsou občané ostatních států EU (viz tabulka 1).[15]
 ==== Politické klima v Portugalsku před a po dekriminalizací ====
@@ Řádek 189: / Řádek 192: @@
 Také podíl drogově závislých mezi nově diagnostikovanými pacienty s HIV a AIDS během tohoto období plynule klesal (Obr. 9).[52]
-Pravděpodobně ze stejných důvodů došlo od roku 2000 celostátně k mírnému poklesu nových případů hepatitidy typu B a C [53], což analytici připisují zlepšení léčebných programů, které bylo umožněno dekriminalizací:
+Pravděpodobně ze stejných důvodů došlo od roku 2000 celostátně k mírnému poklesu nových případů hepatitidy typu B a C,[53] což analytici připisují zlepšení léčebných programů, které bylo umožněno dekriminalizací:
 >Kvůli relativně vysokému rozšíření nitrožilní aplikace heroinu mělo Portugalsko vážné problémy s šířením HIV a dalších krví přenosných virů. Například v roce 1999 mělo Portugalsko v rámci EU největší podíl HIV pozitivních mezi injekčními uživateli. (...) Z pohledu veřejného zdraví je substituční léčba a výměna jehel důležitým prvkem portugalské strategie. //Mezi lety 1999 a 2003 došlo k 17% poklesu oznámení nových případů HIV spojených s užíváním drog.// (...) Přes vzrůstající počet osob v léčebných programech //došlo také ke snížení počtu sledovaných případů hepatitidy typu B a C//.[54]
@@ Řádek 208: / Řádek 211: @@
 >Všichni respondenti se shodli, že dekriminalizace byla pro existující uživatele prospěšná, zejména díky dřívějšímu intervenci a poskytnutí objemnější terapeutické a cílené reakce jak na drogy, tak na problémy s nimi spojené. Díky existenci lepšího systému včasné detekce a doporučení k léčbě se podařilo zvýšit schopnost řešit problémy a škody vázané na drogy.[60]
+==== Efekty dekriminalizace v kontextu Evropské unie ====
+Výsledky srovnávání portugalských trendů před dekriminalizací s trendy po dekriminalizaci musí být zasazeny do kontextu vývoje ve stejném období ve zbytku Evropy. Každé takové zasazení však vždy narazí na jednu závažnou kompikaci. Přestože je EMCDDA pověřena koordinací sestavování jednotného systému zpracovávání drogových statistik mezi státy EU, její nedostatečná autorita spolu s nedostatkem zdrojů v mnoha státech EU vyúsťuje ve velmi nízkou reálnou vypovídací schopnost. Mnoho států EU, především těch chudších, často mnoho let otálí, než podniknou komplexní průzkum drogové problematiky, a dokonce i ty státy, které výsledky zveřejňují pravidelně, používají ukazatele, které se často mírně odlišují ve srovnání s předchozí použitou metodikou nebo s metodikou jiných států EU.
+Navzdory výše zmíněným obtížím lze přece jen jisté smysluplné srovnání učinit. Drogové ukazatele se zřídka mění rok od roku. Proto srovnání mezi státy EU v ukazatelích jako je míra rozšíření či sociální dopady, stále mohou být užitečná, přestože jsou porovnávány údaje z různých let nebo jsou měřeny na vzorku populace, který je definován mírně odlišně. Srovnánání takových mírně odlišných ukazatelů sice postrádá matematickou přesnost, nicméně stále představuje významnou analytickou pomůcku.
+Podle výroční zprávy EMCDDA z roku 2007 („Stav problému s drogami v Evropě“) je užívání drog ve státech EU na historicky nejvyšších hodnotách, nicméně ve většině oblastí došlo ke stabilizaci a situace v některých podporuje mírný optimismus.[61] Tento trend vysokých hodnot užívání drog je nejlépe vidět u dvou v EU nejrozšířenějších - marihuany a kokainu, následovaných daleko méně rozšířenými amfetaminy. Podíl cracku (volná báze kokainu, nejnávykovější forma) zůstává v EU zanedbatelný.[62] Od roku 2000 množství drogových trestných činů napříč státy EU stabilně roste. (Obr. 14).[63]
+Zkušenosti s marihuanou má, alespoň podle historických měřítek, vysoký podíl obyvatel, přesto pouze malá část z nich užívá marihuanu pravidelně a intenzivně.[64] Předpokládá se, že v roce 2006 užívalo kokain 3,5 milionu Evropanů, v roce 2007 už 4,5 milionu.[65] Všechny měřitelné údaje ukazují vzestupný trend užívání kokainu v EU.[66]
+V kontextu unijních trendů jsou portugalské statistiky pozoruhodně nízké. Pět let dekriminalizace shrnula zpráva o portugalské drogové politice z roku 2006, která konstatuje, že podíl osob majících zkušenost s drogou je v celé populaci i mezi žáky a studenty //pod průměrem EU//.[67]
+V období do roku 2001 do roku 2005 mělo v Portugalsku ve věkové skupině 15-64 let zkušenost s marihuanou vůbec nejmenší procento obyvatel v celé EU, zatímco většina států EU má tuto hodnotu //dvakrát a třikrát větší// (Obr. 15 a 16).[68]
+Podobně to vypadá i pro druhou nejběžnější evropskou drogu - kokain. Za stejné období má ve stejné věkové skupině pouze pět států nižší podíl osob se zkušeností s kokainem než Portugalsko. Většina dosahuje dvou-, tří- nebo čtyřnásobku portugalských hodnot, včetně zemí s nejtvrdší kriminalizační politikou (Obr. 17).[69]
+V přímé návaznosti na dekriminalizaci došlo v Portugalsku téměř u všech drog ke snížení podílu osob s alespoň jednou životní zkušeností na hodnoty výrazně nižší, než jsou běžné ve zbytku Evropy. Tento podíl činil v roce 2006 u marihuany 8,2 %[70] zatímco evropský průměr činí 25 %.[71] Podíl 8,2 % obyvatel s //životní// zkušeností s marihuanou v Portugalsku (tedy 8,2 % občanů Portugalska ve studovaném věkovém rozsahu alespoň jednou v životě zkusilo marihuanu) je téměř shodný s podílem užívání pro státy EU //pouze za minulý rok// - 7,1 % (7,1 % tedy užívalo marihuanu v posledním roce).[72]
+Podíváme-li se na čísla, v rozšířenosti užívání amfetaminů[73] a extáze po Evropě vychází z porovnání Portugalsko jako jedna z nejlepších zemí (např. rozšířenost extáze 1,6 % je nižší než v téměř každé zemi EU).[74] Ten samý závěr si můžeme udělat při pohledu na data užívání heroinu a injekčních stříkaček (porovnejte 2,6% rozšíření heroinu mezi studenty z roku 2006 s několika dalšími Evropskými zeměmi s podstatně vyššími hodnotami; viz ilustrace 18).[76]
+Co se týče rozšířenosti životní zkušenosti s kokainem mezi věkovou skupinou studentů, ta je v Portugalsku 1,6 %, zatímco obecně v Evropě dosahuje výrazně vyšší hodnoty — 4 procent.[77] Jak v roce 2007 reportovala EMCDDA ve svojí zprávě, „na základě nedávných národních populačních výzkumů v EU a Norsku se odhaduje, že kokain byl užit přinejmenším jednou… více než 12 miliony Evropanů, což představuje téměř 4 procenta všech dospělých osob.“[78]
+Opět, postdekriminalizační Portugalsko — s 1,6 procenty — se blíží dolní hranici rošířenosti, zatímco ve zbytku EU „kolísají národní data o zjištěné zkušenosti s drogami mezi 0,2 a 7,3 % s tím, že tři země hlásí hodnoty vyšší než 5 procent (Španělsko, Itálie, Spojené království).“[79] S kokainem obecně Evropa zažívá „celkový nárůst spotřeby.“[80] Nárůst (ve skupině 15-34 let) lze vysledovat ve většině států EU (viz ilustrace 19).[81]
+Obecně je nadále spotřeba drog všech kategorií nižší v zemích EU, než v zemích mimo EU, kde přijali mnohem kriminalizovanější přístup k užívaní drog:
+>Odhadovaná spotřeba marihuany je, v průmeru, výrazně nižší v Evropské unii než v USA, Kanadě či Austrálii. Co se týče stimulantů, úroveň spotřeby extáze se globálně příliš neliší, ačkoliv podle zpráv z Austrálie je tam rozšíření vyšší a v případě amfetaminů je spotřeba vyšší v USA a Austrálii než v Evropě a Kanadě. Rozšíření spotřeby kokainu je vyšší v USA a Kanadě než v Evropské unii a Austrálii.[82]
+A vskutku, průzkum užívání drog z roku 2008, který byl proveden mezi Američany, zjistil, že Spojené státy mají nejvyšší úroveň nelegálního užívání kokainu a marihuany na světě. Nález byl výsledkem šetření provedeném v 17 zemích - na Amerických kontinentech (Kolumbie, Mexiko, Spojené státy), v Evropě (Belgie, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Španělsko a Ukrajina), na Středním východě a v Africe (Izrael, Libanon, Nigérie, Jihoafrická republika), v Asii (Čína a Japonsko) a v Tichomoří (Nový Zéland).[83] Magazín //Science Daily// 1. července 2008 napsal:
+>Průzkum 17 zemí zjistil, že i přes svou represivní drogovou politiku jsou Spojené státy na předním místě v nelegální spotřebě kokainu a marihuany. Studie vytvořená Louisou Degenhardtovou (University of New South Wales, Sydney, Austrálie) a kolegy je založena na Složeném mezinárodním dotazníku Světové zdravotnické organizace (CIDI WHO) a je uveřejněna v Plos Medicine tento týden.
+>Autoři zjistili, že 16,2 % lidí ve Spojených státech zkusilo kokain, což je úroveň mnohem vyšší, než měla kterákoliv jiná země v průzkumu (druhý v pořadí se umístil Nový Zéland, kde 4,2 % obyvatel přiznalo, že zkusilo kokain). Užívání marihuany bylo nejvyšší v USA (42,4 %), následováno Novým Zélandem (41,9 %).[84]
+Rozšíření kokainu ve Spojených státech bylo o tolik vyšší než v ostatních zemích, že to výzkumníci formálně charakterizovali jako „vyčnívající“.
+>USA vyčnívaly ve zkušenostech s kokainem se svými 16 % respondentů, kteří přiznali, že zkusili kokain alespoň jednou v životě, v porovnání s 4-4,3 % v Kolumbii, Mexiku, Španělsku a na Novém Zélandě a extrémně nízkými proporcemi v zemích Středního východu, Afriky a Asie.[85]
+Studie také zjistila, že „část respondentů, kteří kdy zkusili marihuanu byla nejvyšší v USA (42 %).“[86] Rozsah užívání drog v USA v porovnání se všemi ostatními zeměmi, které se účastnily průzkumu, je ilustrován tabulkou 2, která zobrazuje zvlášť zkušenosti s kokainem a marihuanou.
+Obdobná tabulka (Tabulka 3) obsahuje rozšíření mezi mládeží v každé zemi (15 let a mladší a poté zvlášť 21 a mladší) a potvrzuje také mnohem vyšší hodnoty právě v USA.
+Tato zpráva výslovně ukazuje, že represivní kriminalizační zákony nesnižují spotřebu drog a některá data dokonce naznačují, že by realita mohla být právě opačná:
+>Země se striktnější politikou vůči nelegálnímu užívání drog neměly tyto drogy na nižší úrovni než země, které mají liberálnější politiku. V Nizozemí, kde platí liberálnější pravidla než v USA 1,9 % lidí zkusilo kokain a 19,8 % zkusilo marihuanu.[87]
+Koncept této zprávy institutu Cato byl odeslán úřadům Spojených států, zodpovědným za drogovou politiku — na centrálu Drug Enforcement Administration, do kanceláře DEA v Madridu (která má jurisdikci interagovat s portugalskými úřady) a Úřadu národní politiky pro kontrolu drog — společně se seznamem otázek, na které požadovali autoři odpověď. Tyto otázky se zaměřovaly na racionální zdůvodnění přístupu USA ke kriminalizaci drog ve světle trendu mnohem vyššího rozšíření drog mezi Američany. Obzvláště srovnáme-li tuto zhoršující se situaci s mnohem lepšími čísly z dekriminalizovaného Portugalska. I přes opakované výzvy nikdo na tyto otázky neodpověděl.
+Dle úřadů EU zabývajících se drogovou politikou, obecně nevykazují Spojené státy příliš zájmu o pochopení zlepšujících se trendů v Evropě a v Portugalsku obzvlášť. Tedy trendů, které jasně vyúsťují v prostředí liberalizace drogové politiky a dekriminalizaci. Právě naopak, v průběhu posledních dvou desetiletí USA zaslepeně prosazuje vyšší kriminalizaci a vypadá to, alespoň podle úřadů EU, že se zajímají výslovně pouze o vynucování, spíše než o empiricky prokázané změny v drogové politice na úrovni uživatelů, vytvořené za účelem zvládnutí spotřebitelské úrovně a zmírnění s drogami souvisejících problémů.
+Po celém světě se prokazuje, že striktní kriminalizační politika nesnižuje spotřebu drog. Pokud něco, tak můžeme sledovat spíše opačný trend. Do nebe letící spotřeba drog, která se neustále zvyšuje právě ve Spojených státech, kde jsou vysoce kriminalizovány, v porovnání s dekriminalizovaným Portugalskem a jeho relativně nízkými a zvládnutelnými hodnotami, tvoří silný argument pro dekriminalizaci.
+===== Závěr =====
+Obavy hlásané oponenty portugalské dekriminalizace se ukázaly být liché, zatímco očekávaný přínos se z velké části potvrdil. Narozdíl od mnohých státu EU, kde dochází k eskalaci problémů s drogami, vykazuje Portugalsko od roku 2001 témeř ve všech ukazatelích stagnaci nebo zlepšení. V některých klíčových demografických kategoriích došlo díky dekriminalizaci ke //snížení užívání drog//, zatímco napříč Evropskou unií je užívání na vzestupu - a to i ve státech, které jsou zastánci nejtvrdšího postupu proti držení drog a jejich užívání.
+Osvobozením společnosti od strachu z trestního stíhání a věznění kvůli užívání drog dosáhlo Portugalsko dramatického zlepšení, pokud jde o schopnost podpořit závislé ve využívání léčebných programů. Peníze, kterými byla dříve financována represe uživatelů drog, nyní slouží k poskytování léčebných programů. Tento vývoj spolu s portugalskou snahou o snižování škodlivých následků vyústil v dramatické zmírnění sociálních neduhů spojených s drogami, včetně snížení počtu úmrtí a šíření nemocí. Ideálně by měla léčba být výhradně dobrovolná, ale portugalské řešení je rozhodně lepší než kriminalizace.
+Portugalci správně rozpoznali výhody dekriminalizace, proto neexistuje reálný politický tlak na návrat k předchozí praxi kriminalizace. Vládní odborníci na drogovou problematiku jsou v podstatě jednotní v názoru, že dekriminalizace poskytla zemi nejlepší možnou páku na problémy s drogami. Jejich názor je podepřen získanými daty, a proto by portugalskou cestu měly zvážit i ostatní státy.
 ===== Reference =====
+Všechny reference lze pod stejnými čísly najít v [[http://www.cato.org/publications/white-paper/drug-decriminalization-portugal-lessons-creating-fair-successful-drug-policies|originální studii]].