Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- playground:copyright [18.09.2013 18:13]
Frantisek Navrkal [Odpovědi na často kladené otázky]
+++ playground:copyright [18.09.2013 18:21] (aktuální)
Frantisek Navrkal [Odpovědi na často kladené otázky]
@@ Řádek 73: / Řádek 73: @@
 Většina čtenářů má po přečtení takového návrhu pochybnosti, že takový systém může skutečně dobře fungovat. Kladou otázky a posílají své připomínky, což je skvělé. Otázky jsou přirozené pro každého, kdo se setkává s novým systémem a na začátku pochybuje. Nemám patent na rozum, přesto si myslím, že na otázky lze odpovědět v kontextu předloženého řešení:
-  -  Autor musí být přece ten, kdo rozhoduje, ne? Nevím, zda autor musí být tím, kdo rozhoduje a kdo zakazuje jiným, aby jeho dílo četli nebo upravovali. Ostatně ani v současném systému není zpravidla autor ten, komu šíření díla vadí, ale je jím obvykle investor, který takové jednání vnímá jako ohrožení své investice. Rozhodně však vím, že autor ani nikdo jiný fakticky nemůže ovládat informaci vyjádřenou jedničkami a nulami, kterou jednou do světa vypustil. To je realita 21. století, se kterou člověk nemusí souhlasit, ale měl by ji respektovat. Myslím si, že by zákony měly odrážet spíš reálné uspořádání světa než předsudky.
+ <WRAP center round help 60%>
+**Autor musí být přece ten, kdo rozhoduje, ne?**
+</WRAP>
+ Nevím, zda autor musí být tím, kdo rozhoduje a kdo zakazuje jiným, aby jeho dílo četli nebo upravovali. Ostatně ani v současném systému není zpravidla autor ten, komu šíření díla vadí, ale je jím obvykle investor, který takové jednání vnímá jako ohrožení své investice. Rozhodně však vím, že autor ani nikdo jiný fakticky nemůže ovládat informaci vyjádřenou jedničkami a nulami, kterou jednou do světa vypustil. To je realita 21. století, se kterou člověk nemusí souhlasit, ale měl by ji respektovat. Myslím si, že by zákony měly odrážet spíš reálné uspořádání světa než předsudky.
+<WRAP center round help 60%>
+**Po zavedení vašeho systému se už autor nebude moci věnovat autorství na plný úvazek.**
+</WRAP>
+ To je nepravdivé a zjednodušující tvrzení. Žádný kopírovací monopol neexistoval na celém světě až do roku 1710, a přesto byla do té doby vytvořena skvělá díla umělci, kteří se umění naplno věnovali. Existuje řada protipříkladů, jak se autor může živit v moderním světě. Je třeba, aby si autor vždy vybral ten, který mu vyhovuje. Řada autorů např. svoji hudbu provozuje nebo nabízí podporu ke svému softwaru (na principu podpory k softwaru fungují celé obrovské společnosti), autor také může nabízet svou tvorbu za drobný poplatek ke stažení nebo vybírat peníze předem, pokud je dostatečný zájem, a také může usnadnit obecenstvu mu přispět. Řada blogerů si takto na provoz vydělá. To nebylo do doby Internetu možné, neboť teprve Internet umožnil každému umělci oslovit skutečně obrovskou masu lidí. Velká média, která chtějí mít placené novináře, se pak nespoléhají na copyright svých článků, ale zejména na rychlost, návštěvnost a z ní vyplývající příjmy z inzerce. Vedle toho řada autorů pracuje v nějaké odborné funkci (učitel na univerzitě, poradenství). Samozřejmě by změnou nebyla dotčena žádná díla prováděná na zakázku (architektura, sochařina, malby, koncerty a do velké míry i díla klasické hudby) a možnost merchandisingu, na kterou řada umělců spoléhá (fotky s podpisem, autogramiády, originální CD, dárkové sady, trička apod.). Velké většiny autorů, kteří tvoří na plný úvazek, by se navrhovaná změna vůbec nedotkla.
+<WRAP center round help 60%>
+**Proč by se dělaly vůbec komerční služby, když jde o něco, co se bude poskytovat zadarmo?**
+</WRAP>
+ Za každou práci by se mělo platit. Komerční služby se dělají proto, že poskytují zisk. Podnikatel, který se chce na trhu udržet, by měl být připraven najít příležitost na trhu a přizpůsobit se poptávce. Bez toho nebude žádný trh fungovat, ani ten se zábavním průmyslem. Podnikatelé zpravidla identifikují služby, které nelze poskytovat zadarmo a na nich se snaží vydělat. I z tohoto pravidla jsou výjimky, například řada firem se živí prodáváním balené vody, ačkoliv kvalitní voda teče téměř zadarmo z kohoutku. Ale nic není úplně zadarmo, takže například například existuje minimum služeb nabízejících streamování videa zdarma bez reklamy, neboť za hosting a přenos dat se platí; v případě zisku z reklamy jde o komerční užití. Vedle toho však existují celé společnosti, které se zabývají poskytováním merchandisingu a podpory, které vydělávají na předmětu, co je v podstatě zadarmo (hudba, svobodný software), ale jejich služba není zadarmo. A tyto společnosti často vydělávají velké peníze, protože se dokázaly přizpůsobit (softwarový gigant Red Hat). Tvrzení, že svobodná tvorba je neslučitelná s obchodem, je klišé. Slouží jako výmluva vydavatelům, kteří se bojí jakýchkoliv změn a chtějí dále těžit z copyrightu tak dlouho, jak to jen bude možné.
+<WRAP center round help 60%>
+**Už dnes je velký zmatek v tom, jak dlouho které právo trvá, tak proč to ještě komplikovat zvláštními ustanoveními pro jednotlivé druhy děl?**
+</WRAP>
+ Dnes by měl formálně každý uživatel vědět, kdy autor díla zemřel a podle toho určit, zda již uplynula 70letá lhůta copyrightu po jeho smrti. Navrhujeme povolit nekomerční šíření pro všechny, tedy pro velkou většinu uživatelů systém značně zjednodušit. Počet děl omezených copyrightem se sníží, a proto klesnou náklady na určování copyrightu i u nich. Naproti tomu je třeba vědět, že komerční uživatelé již dnes musí dobře znát podmínky šíření děl a vzhledem k tomu, že zpravidla působí jen v jedné oblasti, by pro ně různá doba trvání copyrightu a různé podmínky měly zanedbatelný vliv. Mimochodem již dnes jsou různé podmínky například pro počítačové programy a pro audiovizuální díla, jiné doby trvání pro anonymní dílo, autorské dílo a výkonného umělce, tedy změna by nebyla tak zásadní. Podmínky pro komerční úložiště by zůstaly přibližně stejné jako dneska.
+<WRAP center round help 60%>
+**Kdo bude vůbec investovat do filmů a jak budou moci producenti shromáždit dostatek kapitálu pro natočení filmu?**
+</WRAP>
+ Filmy jsou v kinech pouze několik měsíců, maximálně let; jde zpravidla o komerční provozování, proto by se jich navrhovaná změna nedotkla. Nějakou dobu po začátku tohoto období může producent vydělávat na tom, že dá film za drobný poplatek na Internet ke stažení. Pokud to bude snadné, lidé to upřednostní před obtížnými metodami hledání na pirátských serverech, které většina lidí ani neovládá. Filmové společnosti tento způsob zatím nevyužívají a samy se tedy o daný zisk připravují a přenechávají ho internetovým úložištím. Pokud jde o kvalitní film, je vhodné ho přeložit do angličtiny a zpřístupnit ho i světovým divákům ke stažení za drobný poplatek (jako například film Kuky se vrací); řada diváků je víc než ochotna drobným příspěvkem ocenit autorovu práci, část bude i nadále stahovat z úložišť nebo torrentů. Následně může režisér prodat film k vysílání televizi. Vedle toho řada dobrých filmů získá i soukromé sponzory. Režiséři mají vedle tržních zdrojů možnost požádat o veřejnou dotaci Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, nebo požádat o bezúročnou půjčku, pokud nemají dost kapitálu (o takové půjčky žádá např. i Jan Svěrák). Technologie jsou levnější než v minulosti a tedy autor má dostatek způsobů, jak získat dostatek financí na natočení kvalitního filmu. Jistě, není vždy možné zaplatit tak drahý film jako byl například Batory za 328 milionů Kč (z toho veřejné dotace celkem víc jak 83 milionů), ale to není možné často ani s copyrightem. Smyslem zákona by mělo být, aby měli lidé přístup především k filmům kvalitním, nikoliv drahým, a to by se díky navrhované reformě copyrightu zlepšilo (možnost remixu, parodie, menší náklady na právníky, ochrana autorů místo nahrávacích firem).
+<WRAP center round help 60%>
+**Jak budou financovány nekomerční programy, například rozvržení pro pěstitele zahrádek?**
+</WRAP>
+ Některé firmy mají skutečně postavený obchodní model na tom, že vytvářejí produkty zaměřené na domácí uživatele. V takových případech by sdílením údajně přišly o část zisku, i když v současné situaci jsou jejich produkty stejně již dostupné (ač nelegálně). Pokud by se firmy nijak nepřizpůsobily, změna by skutečně mohla mít uvedené následky. Firma by byla nucena změnit svůj obchodní model, zaměřit se na komerční zákazníky, více se spoléhat na příjmy z uživatelské podpory, na zapojení uživatelů a programátorů na volné noze do vývoje (např. jako otevřeného software), na propojení s jinou službou (například zahrádkářským obchodem), snížit náklady a snížit poplatek za stažení včetně jazykových mutací, aby se mohl rozšířit, a program dát k dispozici i do zahraničí (například díky platbám PayPal).
-  -  Po zavedení vašeho systému se už autor nebude moci věnovat autorství na plný úvazek. To je nepravdivé a zjednodušující tvrzení. Žádný kopírovací monopol neexistoval na celém světě až do roku 1710, a přesto byla do té doby vytvořena skvělá díla umělci, kteří se umění naplno věnovali. Existuje řada protipříkladů, jak se autor může živit v moderním světě. Je třeba, aby si autor vždy vybral ten, který mu vyhovuje. Řada autorů např. svoji hudbu provozuje nebo nabízí podporu ke svému softwaru (na principu podpory k softwaru fungují celé obrovské společnosti), autor také může nabízet svou tvorbu za drobný poplatek ke stažení nebo vybírat peníze předem, pokud je dostatečný zájem, a také může usnadnit obecenstvu mu přispět. Řada blogerů si takto na provoz vydělá. To nebylo do doby Internetu možné, neboť teprve Internet umožnil každému umělci oslovit skutečně obrovskou masu lidí. Velká média, která chtějí mít placené novináře, se pak nespoléhají na copyright svých článků, ale zejména na rychlost, návštěvnost a z ní vyplývající příjmy z inzerce. Vedle toho řada autorů pracuje v nějaké odborné funkci (učitel na univerzitě, poradenství). Samozřejmě by změnou nebyla dotčena žádná díla prováděná na zakázku (architektura, sochařina, malby, koncerty a do velké míry i díla klasické hudby) a možnost merchandisingu, na kterou řada umělců spoléhá (fotky s podpisem, autogramiády, originální CD, dárkové sady, trička apod.). Velké většiny autorů, kteří tvoří na plný úvazek, by se navrhovaná změna vůbec nedotkla.
+----
-  -  Proč by se dělaly vůbec komerční služby, když jde o něco, co se bude poskytovat zadarmo? Za každou práci by se mělo platit. Komerční služby se dělají proto, že poskytují zisk. Podnikatel, který se chce na trhu udržet, by měl být připraven najít příležitost na trhu a přizpůsobit se poptávce. Bez toho nebude žádný trh fungovat, ani ten se zábavním průmyslem. Podnikatelé zpravidla identifikují služby, které nelze poskytovat zadarmo a na nich se snaží vydělat. I z tohoto pravidla jsou výjimky, například řada firem se živí prodáváním balené vody, ačkoliv kvalitní voda teče téměř zadarmo z kohoutku. Ale nic není úplně zadarmo, takže například například existuje minimum služeb nabízejících streamování videa zdarma bez reklamy, neboť za hosting a přenos dat se platí; v případě zisku z reklamy jde o komerční užití. Vedle toho však existují celé společnosti, které se zabývají poskytováním merchandisingu a podpory, které vydělávají na předmětu, co je v podstatě zadarmo (hudba, svobodný software), ale jejich služba není zadarmo. A tyto společnosti často vydělávají velké peníze, protože se dokázaly přizpůsobit (softwarový gigant Red Hat). Tvrzení, že svobodná tvorba je neslučitelná s obchodem, je klišé. Slouží jako výmluva vydavatelům, kteří se bojí jakýchkoliv změn a chtějí dále těžit z copyrightu tak dlouho, jak to jen bude možné.
-  -  Už dnes je velký zmatek v tom, jak dlouho které právo trvá, tak proč to ještě komplikovat zvláštními ustanoveními pro jednotlivé druhy děl? Dnes by měl formálně každý uživatel vědět, kdy autor díla zemřel a podle toho určit, zda již uplynula 70letá lhůta copyrightu po jeho smrti. Navrhujeme povolit nekomerční šíření pro všechny, tedy pro velkou většinu uživatelů systém značně zjednodušit. Počet děl omezených copyrightem se sníží, a proto klesnou náklady na určování copyrightu i u nich. Naproti tomu je třeba vědět, že komerční uživatelé již dnes musí dobře znát podmínky šíření děl a vzhledem k tomu, že zpravidla působí jen v jedné oblasti, by pro ně různá doba trvání copyrightu a různé podmínky měly zanedbatelný vliv. Mimochodem již dnes jsou různé podmínky například pro počítačové programy a pro audiovizuální díla, jiné doby trvání pro anonymní dílo, autorské dílo a výkonného umělce, tedy změna by nebyla tak zásadní. Podmínky pro komerční úložiště by zůstaly přibližně stejné jako dneska.
-  -  Kdo bude vůbec investovat do filmů a jak budou moci producenti shromáždit dostatek kapitálu pro natočení filmu? Filmy jsou v kinech pouze několik měsíců, maximálně let; jde zpravidla o komerční provozování, proto by se jich navrhovaná změna nedotkla. Nějakou dobu po začátku tohoto období může producent vydělávat na tom, že dá film za drobný poplatek na Internet ke stažení. Pokud to bude snadné, lidé to upřednostní před obtížnými metodami hledání na pirátských serverech, které většina lidí ani neovládá. Filmové společnosti tento způsob zatím nevyužívají a samy se tedy o daný zisk připravují a přenechávají ho internetovým úložištím. Pokud jde o kvalitní film, je vhodné ho přeložit do angličtiny a zpřístupnit ho i světovým divákům ke stažení za drobný poplatek (jako například film Kuky se vrací); řada diváků je víc než ochotna drobným příspěvkem ocenit autorovu práci, část bude i nadále stahovat z úložišť nebo torrentů. Následně může režisér prodat film k vysílání televizi. Vedle toho řada dobrých filmů získá i soukromé sponzory. Režiséři mají vedle tržních zdrojů možnost požádat o veřejnou dotaci Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, nebo požádat o bezúročnou půjčku, pokud nemají dost kapitálu (o takové půjčky žádá např. i Jan Svěrák). Technologie jsou levnější než v minulosti a tedy autor má dostatek způsobů, jak získat dostatek financí na natočení kvalitního filmu. Jistě, není vždy možné zaplatit tak drahý film jako byl například Batory za 328 milionů Kč (z toho veřejné dotace celkem víc jak 83 milionů), ale to není možné často ani s copyrightem. Smyslem zákona by mělo být, aby měli lidé přístup především k filmům kvalitním, nikoliv drahým, a to by se díky navrhované reformě copyrightu zlepšilo (možnost remixu, parodie, menší náklady na právníky, ochrana autorů místo nahrávacích firem).
-  -  Jak budou financovány nekomerční programy, například rozvržení pro pěstitele zahrádek? Některé firmy mají skutečně postavený obchodní model na tom, že vytvářejí produkty zaměřené na domácí uživatele. V takových případech by sdílením údajně přišly o část zisku, i když v současné situaci jsou jejich produkty stejně již dostupné (ač nelegálně). Pokud by se firmy nijak nepřizpůsobily, změna by skutečně mohla mít uvedené následky. Firma by byla nucena změnit svůj obchodní model, zaměřit se na komerční zákazníky, více se spoléhat na příjmy z uživatelské podpory, na zapojení uživatelů a programátorů na volné noze do vývoje (např. jako otevřeného software), na propojení s jinou službou (například zahrádkářským obchodem), snížit náklady a snížit poplatek za stažení včetně jazykových mutací, aby se mohl rozšířit, a program dát k dispozici i do zahraničí (například díky platbám PayPal).
 Společenské a technologické podmínky se převrátily vzhůru nohama. Změna podmínek vyžaduje i velkou změnu ve způsobu přemýšlení. Ne každý je ochoten či schopen opustit zaběhlá dogmata a připustit, že informace již v moderním věku nejsou vázány na nosiče a komerční subjekty, které mají na jejich kopírování monopol.