Stát není subjektem základních práv a svobod

Veřejnoprávní oblast má neustálou tendenci zasahovat do soukromoprávních výsad. Mezi nejsměšnější patří dovolávání se státních institucí jejich základních práv a svobod před soudy. Základní lidská práva a svobody jsou z velké části koncipována jako zákazy veřejné moci zasahovat do záležitostí lidí a občanů, a proto přisouzení veřejnoprávním osobám nedává smysl. Česká pirátská strana přináší stručnou historii tohoto absurdního dramatu.

Senát ústavního soud původně připustil aktivní legitimaci ministerstva životního prostředí k podání ústavní stížnosti proti rozsudku vrchního soudu v Praze, kterým vyhověl správní žalobě na zrušení rozhodnutí o tom, zda mlýn patří mezi kulturní památky. Ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek zrušil (I.ÚS 35/94, N 36/1 SbNU 259).

Na konci roku 1999 byla jiná věc předložena plénu ústavního soudu (mezitím si začali právníci z ÚS střílet, že přiznal lidská práva i České republice). Ústavní soud se neztotožnil s původním stanoviskem senátu, a formuloval obecnou právní větu:

Správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu. (Pl.ÚS-st 9/99 #1, ST 9/16 SbNU 372)

Odůvodnil ji především na negativní vymezení základních práv a svobod. Stát do nich nesmí zasahovat. Státem ovšem nutno rozumět i jeho orgány, neboť ty nejednají svým jménem, ale už z významu slova orgán plyne, že jednají za stát. ÚS se odkázal na státovědce Jellinka:

„Orgán jako orgán nemá vůči státu osobnosti. Neexistují dvě osobnosti: státní osobnost a orgánová osobnost, jež by byly k sobě v nějakém právním poměru … Hlavy státu, sněmovny, úřady nemají nikdy právnické osobnosti, kteráž přísluší jen a jen státu; všechny právní spory mezi nimi jsou spory o kompetenci v mezích jednoho a téhož právního subjektu. Jsou to vždy spory o objektivní, nikdy ne o subjektivní právo.“ (G. Jellinek, Všeobecná státověda. Praha 1906, s. 594-595).

Česká pirátská strana protestovala proti případu ve Španělsku, kde se veřejnoprávní kolektivní správce dovolal svých lidských práv a soud mu vyhověl. Česká pirátská strana zaslala dopis velvyslanci Španělska, kde mimo jiné uvedla:

„Kvůli veřejnoprávnímu charakteru měl soud aplikovat snížený režim ochrany osobnosti: Podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze svobodu projevu omezit jen v případech nezbytných a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že osoba, která se dobrovolně rozhodne vstoupit do veřejného (např. politického) života, musí počítat se sníženou ochranou; uvedené platí jak pro fyzické osoby, tak pro právnické osoby, tedy i kolektivního správce. Česká pirátská strana nesouhlasí s výkladem, podle něhož veřejnoprávním institucím (a tedy dokonce i státům) přísluší právo na ochranu osobnosti, protože smyslem lidských práv je hlavně ochrana před svévolí státu. Uvedený extenzivní výklad tím, že přenáší lidská práva na veřejnoprávní instituce, nešetří podstaty a smyslu lidských práv. Uvalení likvidační pokuty na Asociaci uživatelů internetu za odpor proti veřejnoprávní instituci považujeme za nepřijatelné.“