Transparentní prezidentské volby?
Ministr financí Jan Fischer v půlce července 2013 „splatil“ dluh své volební kampaně a zároveň tak poukázal na jeden z nedostatků platných zákonů o transparentním účetnictví. Je to dobrý důvod přemýšlet o tom, jak udělat financování voleb a politických stran opravdu transparentní.
Následující stanovisko se zabývá platnou právní úpravou transparentního účtu a účetnictví během kampaně v prezidentských volbách a vyhodnocuje nedostatky platné právní úpravy.
~~READMORE~~
Piráti, kteří zavedli v roce 2009 jediný transparentní bankovní účet, byli tehdy první vlaštovkou. O rok později přidali průběžné zveřejňování všech dokladů a účetnictví. Napadlo by nás, že v roce 2013 budou všichni kandidáti na prezidenta mít aspoň v jisté podobě transparentní bankovní účet a budou mít povinnost zveřejnit účetnictví? Nás rozhodně ne, Piráti žádnou cílenou kampaň, aby to tak bylo, nedělali a přesto je to skutečnost. Stačí vypustit dobrou myšlenku do světa a nechat ji růst!
Výtah z platné právní úpravy volebního účtu kandidáta na prezidenta republiky
§ 24, 36-38 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky
§ 90a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
Kandidát si zřizuje bankovní účet nejpozději ke dni podání kandidátní listiny, na který převede peníze získané před jeho založením.
Kampaň musí být financována právě a jen přes tento volební účet.
Skutečný původ prostředků na volebním účtu i jiných penězi ocenitelných plnění musí být doložen údaji osoby, která je poskytla, a to v souhrnném výkazu při založení volebního účtu a po skončení kampaně.
Volební výbor má do 60 dnů od skončení voleb povinnost zveřejnit na internetových stránkách veškeré účetnictví týkající se volební kampaně (příklad
Zemana)
Při porušení pravidel se lze uložit sankci ve výši jeden a půl násobku částky, které se porušení týkalo, která musí být převedena do státního rozpočtu; o porušení pravidel financování rozhoduje soud, a to pouze na návrh jiného kandidáta.
Správně je v zákoně zakotvena odpovědnost volebního výboru za dluhy kampaně a osobní povinnost zaplatit uloženou sankci.
Nedostatky platné právní úpravy
Není zavedena povinnost jediného transparentního účtu. Transparentním účtem je bankovní účet, kde banka okamžitě zveřejňuje všechny transakce v reálném čase na svých internetových stránkách. Zveřejňování až po skončení kampaně žádný smysl nemá, protože voliči během ní nemají přístup k informacím o financování kampaně. Kandidáti si přesto takový transparentní účet většinou sami založili, byť některé transparentní účty vypadají spíše jako Potěmkinova vesnice a skuteční příjemci z nich patrní nejsou (účty vedené u České spořitelny). Další účet a převádění prostředků také podstatně komplikuje orientaci (Jan Fischer).
Není postiženo obcházení pravidel a skryté financování. Příkladem je platba kampaně „ze svého“, protože tím se vytváří kanál, jak přijímat finanční prostředky netransparentně na svůj osobní účet a následně je „vyprat“ pomocí transparentního účtu. Podobně problematické je, pokud je skutečná kampaň vedena přes jiné subjekty, které nemají povinnost zveřejňovat veškeré účetnictví a ani tak
nečiní (SPOZ, Přátelé Miloše Zemana apod.) Problematické je také vést kampaň na dluh a sponzorské dary zveřejnit teprve po skončení volby, protože tak vlastně nikdo během voleb neví, z peněz kterého milionáře je masivní reklamní kampaň placena (Fischer).
Širší zveřejňování informací, ale bez byrokracie odrazující drobné dárce. Podobně jako zveřejňování účetnictví by měly být zveřejňovány též písemné smlouvy uzavírané kandidáty na kampaň, například v rozsahu navrhované novely zákona o svobodném přístupu k informacím. Dnes mají být podle zákona zveřejňovány doklady na plnění, ale až po skončení kampaně a nikoliv už další informace. Naopak by mělo být nadále možné, aby drobní dárci do 5000 Kč mohli přes transparentní účet podpořit prakticky bez formalit, při uvedení potřebných údajů.
Zveřejňované informace nejsou strojově zpracovatelné. Účetnictví by mělo být zveřejněno v elektronické podobě, ve které bylo vedeno, v některém ze standardních formátů, aby bylo zcela ověřitelné. Zveřejněné údaje o dárcích (a to i právnických osobách) by byly okamžitě propojitelné s údaji v registrech o veřejných zakázkách a obchodním rejstříku. Podporujeme standard vyhovující kritériím Open Data.
Problematický je nedostatek sankcí. Můžeme si poblahopřát, že jsme země, kde během voleb nedošlo k jedinému porušení pravidel financování volební kampaně – či spíše kde nebylo takové porušení odsouzeno, přestože i ze zveřejněného účetnictví je chyb patrných mnoho (například Karel Schwarzenberg zveřejnil jen část účetnictví). Dnes může být zahájeno soudní řízení o uložení sankce pouze na návrh jiného kandidáta. Okruh osob, které by mohly podat žalobu na určení by měl být širší (včetně např. nevládních neziskovek věnujících se transparenci a státního zastupitelství). Sankce ani nejsou dostatečně vysoké. Pro porovnání lze uvést příklad politických stran, které musí podle zákona č. 424/1991 Sb., o politických stranách, při nezákonném daru odvést finančnímu úřadu dvojnásobek částky (finanční úřad ukládá pokutu z moci úřední na podnět kohokoliv).
Ani transparentní účetnictví není samospasitelné. Poskytuje pouze informace, ale už neupravuje, jak mají být řešeny problematické příjmy a výdaje. S tématem transparence tedy souvisí celá řada dalších otázek. Zejména otázce, kdo by měl mít právo sponzorovat politické strany a kandidáty, je potřeba samostatně věnovat zvláštní pozornost. Samostatnou pozornost je třeba věnovat také otázce zapojení státních firem (Česká pošta) do kampaně a dostupnosti veřejného prostoru a rovnému přístupu k němu pro všechny kandidáty.
Přes výše uvedené problémy je evidentní, že transparentní účet může plnit svůj smysl: Lidé se dozvěděli, kdo na poslední chvíli zaplatil např. Janu Fischerovi za volební kampaň a také vědí, jakým ropovodem přitekla část peněz Miloši Zemanovi a mají lepší možnost se informovaně rozhodnout.
Pro úplnost dodáváme, že Česká pirátská strana v prezidentských volbách nevyjádřila podporu žádnému z kandidátů. Průběhu voleb se účastnila např. delegováním do okrskových volebních komisí.
Kontakt