Daniel Mazur (* 26. května 1978) je příznivcem Pirátské strany od r. 2013, členem od 2014. Narodil se v Praze a celý život tu má trvalé bydliště. Od roku 2017 vede místní sdružení Pirátské strany na Praze 5 a od prosince 2020 je předsedou pražského krajského sdružení Pirátů. Věnuje se vzdělávání, vědě, výzkumu a inovacím a profesně působí v této oblasti jako projektový manažer.

První trochu výchovy k aktivitě ve veřejném životě jsem dostal během střední školy díky zapojení do International Young Naturefriends a českého sdružení Duha. Trvale mě zajímá realita globálního světa, propojení lidí, vlád a finančního sektoru ve vztahu ke stavu životního prostředí. Zabývám otázkami skloubení reálné ekonomiky s kulturním a přírodním životním prostředím. Tato témata je třeba rozvíjet ve veřejném prostoru, i zahrnovat do vzdělávání. Pro kvalitu života považuji za klíčové rozvíjet občanskou společnost, protože jen tak mohou být politická rozhodnutí dostatečně kontrolovaná a (v ideálním případě) už připravovaná v souladu se zájmy maxima občanů.

Pirátům jsem začal pomáhat po parlamentních volbách 2013, kdy jsem nenašel jinou stranu, která by směřování řešila širokou diskuzí a demokratickým hlasováním. Od té doby politický vývoj postupuje a vedení země se mění, ale stále vidíme kolem hlavně heslovitou doktrínu a řízení etablovanými straníky (nebo faktickým vlastníkem strany) shora. Pirátská strana se také vyvíjí, zvlášť úspěch ve sněmovních volbách 2017 si vynutil organizační změny. Stále se tu ale většina věcí probírá, hlasuje a organizuje napříč stranickou strukturou a je skvělé to vidět. Jsem stále přesvědčený, že když už politická strana, Piráti představují to nejlepší na naší scéně.

Náš systém školství trpí spoustou neduhů, počínaje dlouhodobým podfinancováním a konče řadou pokusů o vylepšení, které v důsledku hlavně zvýšily administrativní povinnosti učitelů. Školství se měřitelně nezlepšilo, u většiny dopadů změn byly drobné úspěchy převážené negativy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a další školské orgány mají řadu jasných metodik a předpisů, ale pořád jsou jejich rozhodovací pochody příliš často černou skříňkou.

Praha 5 je součástí mého života, co si jen pamatuji - díky návštěvám rodiny a kamarádů na Barrandově a ve Slivenci, díky mnohým „návštěvám“ nemocnice v Motole, díky výpravám a závodům v Prokopáku a košířském lese. Jako politik jsem se Praze 5 začal důkladně věnovat v létě roku 2016, kdy jsem se vrátil z poslední zahraniční štace (Terstu) a kdy jsem se odstěhoval z Dědiny na Zličín. Nezdá se to, ale denním tranzitem po Plzeňské, Radlické nebo Jinonické ulici člověk pozná leccos navíc…

Na podzim 2016 jsem s Evou Horákovou a Petrem Křičenským zosnoval založení místního sdružení Piráti Praha 5, které bylo finalizované na ustavující schůzi v prosinci 2017. V roce 2018 jsem vedl koaliční kandidátní listinu (Piráti a SNOP5) do komunálních voleb, díky úžasné týmové práci přivedl k zisku 11 mandátů v zastupitelstvu MČ Praha 5 a vyjednal s ODS a ANO koalici se mnou coby starostou. Po prvním půlroce se bohužel rozložil partner SNOP5, s polovinou jím nominovaných zastupitelů jsme se v červnu rozešli. Oslabený klub zastupitelů pak čítal jen 8 mandátů a to (detaily jsou dohledatelné jinde) přispělo ke vypadnutí z koalice v září 2019. Od té chvíle jsme v opozici společně s KDU-ČSL a snažíme se být konstruktivní neméně než jako koaliční subjekt.

Starat se o Prahu 5 je úžasné, každému můžu doporučit se k nám přidat a pustit se do toho. Je možná nejzelenější městskou částí Prahy a díky své rozloze také jednou z nejčlenitějších - terénem i charakterem života. Prokopské a Dalejské údolí je zásadní souvislou zelenou oblastí a potřebuje spojené úsilí hlavního města, Prahy 5 se sousedy (Slivenec - Holyně, Řeporyje, Praha 13) v péči, aby se přestaly narušovat jeho hranice a zastavovat pozemky uvnitř. Barrandovské sídliště je domovem téměř 30 tisíc z našich 84 tisíc obyvatel a potýká se se stejnými problémy jako ostatní pražská sídliště (poddimenzované parkování, hubená veřejná vybavenost). Smíchov se stává součástí pražského centra (jako dopravní uzel, komerční a turistická zóna se všemi výhodami i nešvary). A máme hned několik čtvrtí s prvorepublikovou a starší zástavbou - starý Barrandov, Dívčí hrady, Jinonice, … - které usilují o co nejdelší zachování svého charakteru (rodinné domky, vily).

Na našem území fungují dvě velké pražské nemocnice a podstatná část krizové infrastruktury Prahy (nejen v rámci tunelu metra B). Neseme svůj díl dopravní zátěže metropole díky své části městského okruhu, a i proto se potýkáme s otázkami výstavby nových dopravních tepen - Radlické radiály a Dvoreckého mostu. Jsme městskou částí s velkými plochami rozvojových území (Waltrovka, nákladové nádraží Smíchov), dalším velkým územím s plánovanou zástavbou Barrandov-západ a s desítkami menších stavebních záměrů, které naši městskou část zásadním způsobem promění. A nakonec jsme také domovem pivovaru Staropramen, který se aktivně snaží být nadále přirozenou součástí života a dobrým sousedem, přestože jeho výroba je pro nejbližší okolí samozřejmě určitou zátěží.

Šestý pražský obvod je díky mezinárodnímu letišti na jedné straně a Hradčanech na druhé přirozeným prostorem setkávání a střetávání „velkého“ a „malého“ světa. Naše přednosti i nedostatky jsou tady více než jinde v republice na očích ostatním obyčejným lidem, kteří přilétají jako turisté, za studiem nebo za prací. Především ale je šestka místem pro život sta tisíc lidí. Ti se potřebují denně dostat do zaměstnání, školek a škol, k lékařům a na úřady, ale především potřebují hezké prostředí a řádnou porci zeleně pro odpočinek, abychom se domů nechodili jenom vyspat a abychom čas venku chtěli trávit i jinak než výše uvedenými jízdami do rachoty a zpět.

Radnice Prahy 6 udělala za dvacet let spoustu kroků vedoucích k tomu, že je na šestce prakticky bez výjimky dobře k žití. Zvlášť na mém někdejším domácím sídlišti na Dědině je ten rozdíl zásadní. Také se ale dopouští přehmatů (Key Investments, lední medvěd na Kulaťáku) a kroků již směřujících proti stavu, aby „se nám tu dobře žilo“ nebo trochu zprofanovaně „aby tu chtěly žít i naše děti“ (projekty výstaveb v Ruzyni nebo třeba šalamounské financování opravy tramvajové trati na Bílou horu). Informační věk je všude kolem nás a umožňuje, aby o všech veřejných zakázkách, probíhajících i plánovaných, všichni mohli vědět i bez stanování před fyzickou úřední deskou. Proč nemůžeme vědět automaticky, na kolik let dopředu jsou uzavřené smlouvy o sekání trávníků nebo o pronájmu obecních prostor soukromým firmám? Proč je tajné, jaké nájmy se v jednotlivých obecních prostorách platí? To je v zájmu firem, které již takové smlouvy s obcí mají, a lidí na ně napojených, ale proti zájmu všech ostatních firem i občanů Prahy 6. Piráti Prahy 6, kteří po volbách 2018 skončili v opozici, utvořili silný zastupitelský klub a snaží se o systémovou změnu k lepšímu.