Připomínky k síťové neutralitě

Otázky pochází z Veřejné připomínky k síťové neutralitě a otevřenému Internetu.

Na většinu otázek jsme sesbírali odpovědi na našem fóru.

Co chybí, či není doděláno:

• Otázka 14 a 15
• Otázka 3 - vyjasnění pojmu

Question 1: Is there currently a problem of net neutrality and the openness of the internet in Europe? If so, illustrate with concrete examples. Where are the bottlenecks, if any? Is the problem such that it cannot be solved by the existing degree of competition in fixed and mobile access markets?

Odpověď:

• omezování přenášených dat proti vůli zákazníka:

  • cenzura dle blacklistů zahraničních organizací - neodpovídají místnímu právu, jde obtížně sjednat nápravu, špatně se kontroluje zda se tam omylem neoctnul i vlastní web, stejně nefungují o blokování některých typů provozu (P2P sítě, SMTP) nebo nepřiměřené omezování jejich rychlosti

• střet zájmů, je-li poskytovatel připojení zároveň poskytovatelem obsahu nebo služby

  • mobilní operátoři blokují telefonování přes VoIP

  • mobilní operátoři blokují přístup ke svému WAPu přes IP protokol

• rychlost - to co se prodá jako připojení rychlosti 10Mbps má zpravidla udávanou rychlost jen v jednom směru, jen do místní sítě, a jen pokud síť nepoužívá mnoho uživatelů najednou - klamání zákazníka, neférová konkurence, znevýhodňování některých služeb před jinými
• nadměrné používání NAT a dynamických adres - statické veřejné jsou většinou jen za příplatek a upload bývá pomalý, zákazník tak může stahovat, ale šíření vlastních dat je obtížné (poznámka ISP: svět veřejných IPv4 ovšem celý nakonec nevyhnutelně skončí za NATem, a bez NATu se bude provozovat asi pouze IPv6, to je prostě realita daná počtem adres. NAT navíc do jisté míry zvyšuje soukromí a anonymitu uživatelů, což bychom jako Pirátská strana měli spíše vítat… logování ip_conntracku na NATovaích strojích je poměrně technicky obtížné a spousta ISP ho navzdory direktivám EU a ČTÚ zatím neprovádí)

• Potenciální možnost zneužití síťové neutrality vynutitelné regulačním úřadem ze strany velkých hráčů: komunitní sítě dnes nabízí svým uživatelům propojení (např. na privátních IP adresách - CZFree.Net) mezi sebou plnou rychlostí média (typicky 100 Mbps ethernety, často připojené na páteřní sítě providerů - ale třeba v Břevnově, na Petřinách nebo na Žižkově jde už i o optické sítě - i když o obchodní politice v jiných komunitních optických sítí než je ta v Břevnově nemáme přesné informace - typická rychlost, která je v těchto sítích nabízena do veřejného Internetu, se ovšem pohybuje kolem 10-20% maximální rychlosti média) a propojují se takto mezi sebou. Rychlost připojení v komunitní síti není na rozdíl od rychlosti placeného připojení do veřejného Internetu omezována, a v některých případech je dokonce samotný přístup do sousedské sítě bezplatný a zpoplatňováno je pouze připojení dále do Internetu. Špatně formulovaný požadavek síťové neutrality by tedy de-facto mohl regulačnímu orgánu umožnit, aby sousedským sítím tento druh aktivity zakázal - přitom v ČR využívá služby malých nebo relativně malých sousedských, komunitních či neziskových, převážně (ale nejen) bezdrátových sítí až třetina obyvatel - a pokud nebudou tyto sítě mít v ruce nějaké „eso“, kterým mohou přebít komerční nabídky, tak tento podíl na trhu mohou snadno ztratit, nebo mohou být za neomezování provozu uživatelů mezi sebou pokutováni (na druhou stranu - placený internetový provoz bývá výměnou za omezení šířky pásma zase často prioritizován, což ovšem na místní provoz má téměř nulový dopad…). Síťovou neutralitu je tedy možné porušit i jaksi „obráceným směrem“ (obsah poskytovaný velkými hráči, podléhá traffic shapingu, zatímco místní obsah poskytovaný místní komunitou je přenášený plnou rychlostí média) - a požadavek síťové neutrality by v tomto ohledu tedy mohl poskytovali nařídit, aby velcí hráči měli k dispozici vždy plnou rychlost média - přesto, že by to třeba komunitní síti výrazným způsobem zvedlo náklady.
• dalším problémem je potenciální možnost omezení peeringu mezi menšími ISP a vynucený nákup tranzitní konektivity od velkých hráčů (myšleno velkých poskytovatelů konektivity - nikoliv velkých poskytovatelů obsahu). Pokud se například dva poskytovatelé vzájemně propojí pomocí 1 Gbps portu, ale každý z nich nakupuje pouze 100 či 200 Mbps tranzitní konektivity - a nebo i pokud nakupují také 1 Gbps, ale tento uplink je vytížen na 90%, zatímco vzájemný peering je využívaný pouze příležitostným porovozem (toto dnes u malých poskytovatelů typické velikosti bude velice častý stav) - tak může nevhodně formulovaný požadavek síťové neutrality v podstatě vést k zákazu bezplatného propojování (peeringu) poskytovatelů Internetu mezi sebou.
• požadavek síťové neutrality, který je jistě žádoucí z hlediska pohledu koncového uživatele, je tedy nutné implementovat tak, aby nezabraňoval kvalitnějšímu propojení tam, kde je bez větších nákladů možné: nezapomínejme, že Pirátská strana podporuje lepší využitelnost internetu pro provoz peer-2-pper sítí a jejím cílem by nemělo být zvýhodňování velkých centralizovaných poskytovatelů obsahu (kteří v podstatě nemají zájem na tom, aby mezi sebou malí hráči byli propojení větší šířkou pásma, než kterou ve směru k těmto hráčům disponují oni sami). p2p sítě přitom dnes neslouží jen pro sdílení obsahu, ale i pro distribuované vyhledávání, apod. - a současně p2p sítě mohou lokalizovat, které dva nody jsou propojené rychleji, a automaticky zorganizovat jejich užší spolupráci, která je přitom v zájmu celku
• od začátku nebyl Internet nikdy „neutrální“ v tom smyslu, že by ke všem destinacím v síti byla k dispozici stejná rychlost připojení: iluze neutrality vznikala spíše díky nedostatečným možnostem zastaralých primitivních technologií používaných k překonání poslední míle a připojení koncového uživatele (dial-up modem, ADSL modem, apod.)
• pro zjednodušení by možná stálo za to, aby regulátor požadavek vynucení síťové neutrality omezil pouze na přípojky, které jsou asymetrické (např. ADSL): u těch přípojek, u kterých rychlost uploadu dosahuje rychlosti downloadu (a to alespoň half-duplexně), je požadavek vynucování síťové neutrality potenciálně kontraproduktivní a jde proti nejzažšímu zájmu uživatelů sítě (a tímto zájmem je podle mě maximální možná rychlost propojení všude, kde je to možné)

Question 2: How might problems arise in future? Could these emerge in other parts of the internet value chain? What would the causes be?

Odpověď:

• větší provázanost providerů a poskytovatelů služeb
• vytváření monopolů a omezování koncových uživatelů
• ještě větší tlak proti soukromí a otevřené komunikaci pod záminkou boje proti zločinu, zneužívání dětí, terorismu apod.
• docházející IPv4 adresy a oddalování přechodu na IPv6 může způsobit rozdělení internetu na oblast poskytovatelů a oblast konzumentů, asymetrická připojení tomu ještě pomáhají

Question 3: Is the regulatory framework capable of dealing with the issues identified, including in relation to monitoring/assessment and subsequent enforcemen

Odpověď: Není, je nekompetentní a jde na ruku velkým hráčům.

poznámka ISP: Toto je částečně takové populistické gesto. Ve skutečnosti se mi nezdá, že by mě ČTÚ nějak omezoval malé operátory na úkor velkých hráčů - tedy, to, že je postupně snižována regulace velkých hráčů, nelze jednoznačně odsuzovat - nevím, jestli voláme nutně po větší regulaci telekomunikací…

Ovšem: za projev přehnané regulace bych tedy snad považoval to, že čísla přidělovaná pro pevné linky jsou dnes vázána na konkrétní region a formálně nejsou přenositelná. Ve skutečnosti není důvod, aby se na VoIP čísla v budoucnu nevolalo např. přes mobilní IP síť, a tím reálně došlo ke zlomení monopolu velkých mobilních operátorů.

Diskuse: Kdo je pro nás regulatory framework?

Český Telekomunikační Úřad.

Question 4: To what extent is traffic management necessary from an operators' point of view? How is it carried out in practice? What technologies are used to carry out such traffic management?

Odpověď: Mělo by se jednat jen o rozdělení kapacity pásma mezi zákazníky nebo o snižování latencí některých protokolů. Neměla by zde být cenzura nevyžádaná zákazníkem, blokování nebo omezování rychlosti některých protokolů na úkor jiných.

Poznámka ISP: snižování priorit (ne latencí - vyšší latence je až důsledek zaplnění šířky pásma) na úrovni protokolů většinou není nutné. Zařízení, které má být prioritizováno, je efektivnější přidělit vlastní IP adresu, a neřešit jednotlivé protokoly (zejména proto, že se na Internetu kdykoliv může nová technologie a nové protokoly, a je nesmysl prioritizovat třeba SIP na úkor proprietárního Skype, nebo vice versa, apod. - nemluvě o tom, že nizkou latenci vyžadují i online internetové hry, které se každé rok objevují zcela nové, apod.)

obecně platí, že nikdy není problém prioritizovat to, čemu stačí nižší šířka pásma a nebo (diskutabilně) to, u čeho během nějakého delšího období nejsou velké datové přenosy. toto je statisticky zanedbatelné a obchodně zcela neutrální (tzn. provideři, pokud některý z nich nezíská monopol, mezi sebou budou soutěžit, kdo uživatelům zdarma nabídne lepší QoS pro realtimové služby). jediným druhem prioritizace, který má vůbec smysl řešit, je prioritizace realtime streamovaného videa ve všech jeho podobách: k té by pochopitelně nemělo docházet ve prospěch jednoho zákazníka na úkor ostatních zákazníků. (toto je ovšem opět spíše obchodní problém: pokud zákazník nedostane službu s takovými parametry, které si platí, měl by mít možnost službu reklamovat, a kritéria pro tuto reklamaci by měla být pokud možno co nejvíce neutrální a jednoznačná - a právě rozhodování a posuzování, zda služba splňuje inzerované parametry, by zřejmě mělo spadat do kompetence regulačního úřadu..)

Ještě konkrétní příklad hlediska úhlu pohledu ISP: jednoduše jsme každému zákazníkovi, o které víme, že má VoIP telefon s konkrétní IP adresou, přidělili pro tento telefon zcela „zdarma“ (rozuměj: v ceně širokopásmového paušálu) vyhrazené pásmo 256 kbps, které pro potřeby VoIP telefonování dle našich pokusů plně postačuje. Toto pásmo jsme vyhradili pravda nejen na jeho úkor, ale formálně vzato i na úkor všech ostatních (resp. na úkor jakési rezervy média a internetové brány). Ve chvíli, kdy bychom v tomto VoIP pásmu registrovali nadměrné datové přenosy, bychom pravděpodobně zákazníka kontaktovali a zjišťovali, zda tam je opravdu připojený telefon - samotné VoIP přenosy většinou probíhají v řádu jednotek MB denně. Vzhledem k tomu, že tato funkční prioritizace VoIP provozu je navíc zcela volitelná, tak se zákazník sám může rozhodnout, zda je pro něj výhodné ji využít nebo nikoliv.

Zcela jiná by byla situace z hlediska IPTV (internetové televize) - tam by podobný přístup mohl ostatní klienty už omezit dost výrazně (v podstatě dnes platí, že objem provozu VoIP je bezkonkurenčně nejnižší, následuje web a pošta, potom streamované video v běžné kvalitě, poté p2p sítě, a nejnáročnější je HDTV streaming - video ve vysoké kvalitě, u kterého je navíc požadavek na to, aby se „netrhalo“). Tedy v podstatě nemá smysl toto řešit nějak paušálně: stejná regulace, která by mohla být užitečná pro omezení prioritizace HDTV videa, by současně zbytečně omezila priorizaci VoIP/SIP telefonování, která nikoho nic nestojí a nikoho neomezuje (tedy kromě zisků dosavadních operátorů pevných linek).

Z hlediska poskytovatele by bylo vhodné, aby u každého telekomunikačního produktu existovala co nejjednoznačnější definice jeho parametrů (např. co to přesně znamená „agregace“, co to přesně znamená „bez datového limitu“ - což je často lež - apod.) - a aby poskytovatel, jehož Internet inzerované parametry nesplňuje, mohl být nějakým způsobem třeba obviněn z nekalé soutěže. různé druhy přístupu k Internetu nikdy nebudou stejně kvalitní - toto je v podstatě dané technicky , tím, že různé technologie mají různé možnosti - ale zákazník by neměl být klamán, pokud je toto připojení nějakým způsobem omezené.

Question 5: To what extent will net neutrality concerns be allayed by the provision of transparent information to end users, which distinguishes between managed services on the one hand and services offering access to the public internet on a 'best efforts' basis, on the other?

Odpověď:

• myslíme, že pokud uživatel používá QoS pro menší latenci protokolů typu VoIP, tak že by ho ISP měl použít pro prioritu zákazníkova provozu v rámci jeho přidělené části pásma
• priority by neměly měnit rozdělení přenosového pásma mezi zákazníky, to by nebylo fér, a začalo by se to zneužívat
• je čistě na zákazníkovi, jak svou část pásma využije, za to jaký si vybere protokol nemá dostat pomalejší nebo rychlejší připojení
• ISP nemá blokovat „nelegální obsah“ pokud ho o to zákazník sám nepožádá - „nelegální obsah“ je v každé zemi něco jiného, ISP nemá přebírat práci policie, jednalo by se o nepřípustný zásah do komunikace, bylo by nutné komunikaci plošně odposlouchávat, a stejně by to nefungovalo

Question 6: Should the principles governing traffic management be the same for fixed and mobile networks?

Odpověď: Ano, ve všech typech sítí má mít uživatel kontrolu nad tím jak využije přenosové pásmo které si zaplatil, ISP poskytuje službu, nikoliv dohled.

Question 7: What other forms of prioritisation are taking place? Do content and application providers also try to prioritise their services? If so, how – and how does this prioritisation affect other players in the value chain?

Odpověď: Ano, je-li poskytovatel připojení zároveň poskytovatelem služby, hrozí konflikt zájmů. Pokud se jedná jen o lepší dostupnost vlastních služeb, je to ještě OK, problém je ale s následujícím:

• blokování nebo omezování provozu konkurujícího vlastním službám - u mobilních operátorů např. VoIP nebo WAP přes IP protokol

Question 8: In the case of managed services, should the same quality of service conditions and parameters be available to all content/application/online service providers which are in the same situation? May exclusive agreements between network operators and content/application/online service providers create problems for achieving that objective?

Odpověď: Všichni mají mít stejné možnosti, jinak se jedná o umělé omezování konkurenčního prostředí.

Question 9: If the objective referred to in Question 8 is retained, are additional measures needed to achieve it? If so, should such measures have a voluntary nature (such as, for example, an industry code of conduct) or a regulatory one?

Odpověď: Měly by zde fungovat standardní regulační mechanismy proti krácení práv zákazníka, uzavírání kartelových dohod a vzniku monopolů. Dále by se měl definovat systém jednoznačných ochranných označení („připojení k Internetu“, rychlost apod.), které nedovolí zákazníka uvést v omyl pomocí marketingového triku, který těží z technické neznalosti.

Question 10: Are the commercial arrangements that currently govern the provision of access to the internet adequate, in order to ensure that the internet remains open and that infrastructure investment is maintained? If not, how should they change?

Odpověď: zavést následující:

• systém ochranných označení
• zákaz zasahovat do komunikace cenzurou, blokováním/omezováním rychlosti/latence na určitých protokolech apod. proti vůli zákazníka
• zrušit zákony, podle kterých je samotné držení některých typů informací trestné
• ujasnit, že prací ISP není cenzura a blokování obsahu nelegálního obsahu

Question 11: What instances could trigger intervention by national regulatory authorities in setting minimum quality of service requirements on an undertaking or undertakings providing public communications services?

Odpověď: Zasah regulatora/statniho organu by mel mit moznost vyvolat kazdy uzivatel v pripade, ze provider nedodrzuje smluvni podminky/zakony (predpokladam uzakoneni pravidel o neutralite). Podle zavaznosti poruseni by mela hrozit pokuta v % obratu az odebrani ZL/licence/…

• Toto je poněkud zneužitelné. Měl by existovat nezávislý arbitr, každopádně. (Ve skutečnosti: např. pokud by podnět podal zákazník, který by se chtěl „mstí“ za to, že ho poskytovatel odpojil pro neplacení poplatků za připojení, tak by bylo snadné zejména menšího hráče na trhu tímto zcela zničit). Z hlediska poskytovatelů připojení je nejlepší ochranou zákazníka zajištění toho, že si zákazník může vybírat mezi různými poskytovateli připojení na volném trhu, a že v případě nespokojenosti může snadno podat výpověď.
• Protože velcí hráči často financují rozvoj sítě z vlastních úvěrů či z peněz investorů a poskytují připojení za v podstatě dumpingové ceny výměnou za podpis smlouvy na dobu určitou, tak by ovšem bylo velice zajímavé, kdyby zákazník měl možnost vymoci si jako kompenzaci za porušení neutrality operátorem zrušení této smlouvy na dobu určitou (toto by neomezovalo malé hráče, kteří obvykle získávají zákazníky právě tím, že nevyužadují podpis smlouvy na dobu určitou a umožňují zákazníkům užívání služby kdykoliv ukončit bez udání důvodu). (logické by bylo i vrácení částky zaplacené za období, kdy byla síťová neutralita porušena).
• požadovat zákaz činnosti ISP porušujícího neutralitu by potenciálně mohlo snížit konkurenci na trhu a mohlo by to přispět k tomu, že zákazník si pak nebude moci vybírat z nabídky více poskytovatelů, kteří si vzájemně konkurují

Question 12: How should quality of service requirements be determined, and how could they be monitored?

Odpověď: Kvalita služeb musí byt jednoznačně definována ve smluvních podmínkach (minimální kvalita samozřejmě, ideálně prostřednictvím standardizovaného značení uvedeného v předchozích odpovědích) a monitoruje si ji každý uživatel sám. Pokus ISP takový monitoring neuzná, nastoupí měřeni onoho státního orgánu. Způsob měřeni by mel by samozřejmě přesně definován a mel by postihovat co nejširší způsoby využívaní sítě, nikoli jen jeden konkrétní protokol.

Question 13: In the case where NRAs find it necessary to intervene to impose minimum quality of service requirements, what form should they take, and to what extent should there be co-operation between NRAs to arrive at a common approach?

Odpověď: Viz před. odpovědi, regulátor by mohl udělovat opakované pokuty (nedodržováni smluv/porušováni zákona), případně odebrat licenci/povoleni k podnikáni. To by samozřejmě nemělo žádným způsobem ovlivnit možnost dotčených žalovat poskytovatele o náhradu škody/slevu. Veškerá taková rozhodnuti musí být samozřejmě veřejná, aby si každý uživatel mohl ověřit, kolik stížnosti bylo a jak vyřízeno na jeho poskytovatele.

• spíše než plošný zákaz pokládám za vhodné, aby se mohl zákazník dožadovat vrácení poplatku za využívanou službu (nebo žádat o převod zaplacené částky na další období). toto je totiž běžná praxe malých poskytovatelů (ti takovéto kompenzaci často nabízí sami, aby si udrželi nespokojené zákazníky). důležitý by ale byl vznik nezávislých, neutrálních arbitrů, jejichž autoritu by uznávali všechny zúčastněné strany