Piráti a Autorský zákon

Pirátská strana nechce zrušit autorský zákon. Chce ho zreformovat. Tento článek pojednává o tom proč a jak .

Dnešní autorské zákony jsou úplně nevyvážené a v nesouladu s dobou, ve které platí. Z celé generace mladých lidí udělaly kriminálníky, v marné snaze zastavit technický rozvoj. Přesto objem sdílení souborů pokračoval v exponenciálním růstu. Propaganda, zastrašování ani přísnější postihy nedokázaly zastavit vývoj.

Když lidé sdílí soubory znamená to, že si navzájem posílají jedničky a nuly. Jediný způsob jak omezit sdílení souborů obnáší zavedení neustálého dozoru nad veškerou soukromou komunikací všech lidí v síti. Neexistuje způsob jak oddělit soukromou korespondenci od obsahu chráněného autorským zákonem bez zkontrolování jejího obsahu. To tam je listovní tajemství, právo na soukromou komunikaci s právníkem nebo flirtování přes webkameru. A kdo vás ochrání před prozrazením, když budete chtít sdělit novináři citlivou informaci.

Nejsme ochotni Vzdát se svých základních práv kvůli vynucování ochrany autorských práv. Právo na soukromí je důležitější než právo velkých mediálních společností vydělávat peníze stejným způsobem jako dříve, zvlášť protože to druhé zmíněné právo vůbec neexistuje!

Dnešní autorský zákon také brání vzniku či omezuje spoustu nových kulturních forem. Vezměte si třeba samplovanou hudba na Myspace, remixy na Youtube a proč by články na Wikipedii nemohly být prošpikované obrázky a hudbou? Autorský zákon říká ne.

Autorský zákon Musí být buď zreformován anebo úplně zrušen. Pirátská strana jde cestou reformy.

Chceme povolit veškeré nekomerční kopírování a užití děl a zkrátit dobu jejich komerční ochrany. Zároveň však chceme zachovat takovou komerční exkluzivitu, která umožní fungování většiny současných obchodních modelů.

Návrhy pirátské strany mohou být shrnuty v 5 bodech:

1. Zachovejme morální práva autora

   Nenavrhujeme žádné změny, které by zasahovaly do morálních práv autora - práva být uznáván jako autor díla a právo zasáhnout pokud se cítí dotčen užitím díla. Pokud někdo vyfotil vlajku svého státu vlající nad malebnou (pravděpodobně národní) krajinou a nějací neonacisti použijí tuto fotografii na svém webu, má mít právo požadovat její stažení, stejně jako je tomu dnes, s odkazem na svá morální práva.

   Nikdo by neměl mít právo předstírat, že je ABBA, nebo že napsal všechny Bonovy písně. Pokud se jedná o problém ve skutečném světě, mělo by to být nadále ilegální. ”Oceňujme ty, kteří si to zaslouží” je to, na čem se všichni shodneme.

2. Volné nekomerční užití

   Až do doby zhruba před dvaceti lety se Autorský zákon běžných lidí prakticky netýkal. Pravidla o monopolní výrobě kopií mířila na obchodní subjekty, které měly prostředky například k tisknutí knih nebo vydávání nahrávek.

   Jednotliví občané, kteří si chtěli třeba okopírovat básničku a poslat ji své milé nebo zkopírovat nahrávku na kazetu a dát ji kamarádovi nemuseli řešit jestli porušují Autorský zákon. V praxi mohl kdokoli dělat co chtěl s využitím technických prostředků, které byly běžně k dispozici každému a nemusel se bát žádného trestu.

   Ale dnes se Autorský zákon vyvinul do takové podoby, že vážně omezuje to, co mohou běžní občané dělat v každodenním životě. Zatímco technický rozvoj umožnil obyčejným lidem jednodušší sdílení a vychutnávání si kultury, Autorský zákon se posunul opačným směrem.

   Pirátská strana chce vrátit Autorský zákon k jeho kořenům a zajistit, že bude regulovat pouze komerční kopírování a sdílení děl. Sdílení kopií a jiné šíření děl chráněných Autorským zákonem by nikdy nemělo být zakázáno, pokud k němu dochází bez nároku na odměnu. Jako například u sdílení souborů.

3. Pět let komerční exkluzivity

   Podstatná část hudebního průmyslu se dnes opírá o exkluzivitu komerčního využití děl chráněných Autorským zákonem. To chceme zachovat. Ale dnešní doba trvání této ochrany - život autora plus 70 let - je absurdní. Žádný investor by nikdy neuvažoval o obchodním modelu, s touto dobou návratnosti.

   Chceme zkrátit dobu trvání ochrany tak, aby byla přijatelná jak pro společnost tak z hlediska investorů a navrhujeme pět let od publikování díla.

4. Volné samplování — kodifikované ”fair use”

   Today’s ever more restrictive copyright legislation and practice is a major obstacle to musicians, film makers, and other artists who want to create new works by reusing parts of existing works.

   We want to change this, so that the default rule becomes that it is legal to create new works out of existing ones. To the extent one wants to limit certain forms of commercial adaptions, like for example translations of new literature or the use of new music in films, these restrictions should be explicitly enumerated in the law.

5. A ban on DRM

   DRM is an acronym for ”Digital Restrictions Management”. The term is used to denote a number of different technologies that all aim to restrict consumers’ and citizens’ ability use and copy works, even when they have a legal right to do so.

   We want to introduce a ban on DRM technologies in the consumer legislation. There is no point in having our parliaments introduce a balanced and reasonable copyright legislation, if at the same time we allow the big multinational corporations to write their own laws, and enforce the through technical means.

This is what the Pirate Party proposes.

The proposal is completely in line with ideas that have been voiced in the international debate, such as Lawrence Lessig’s Free Culture or Yochai Benkler’s The Wealth of Networks. This is bigger than just the question of how the current big rights holders should should continue to make money. This is about which kind of society we want.

”But how should the artists get paid, if file sharing is set free?” is the question that always comes up in the discussion.

Well, ”how” is not really for us to say as politicians. To find a business model that works for him is up to the individual entrepreneur, in the cultural sector just like in any other industry. But we are certain that the cultural sector as a whole will continue to do well, and this of course makes us happy.

In the economic statistics, we can see that household spending on culture and entertainment is slowly increasing year by year. If we spend less money on buying CD records, we spend more on something else, like for instance going to live concerts. This is great news for the artists. An artist will typically get 5-7% of the revenues from a CD record, but 50% of the revenues from a concert. The record companies lose out, but this is only because they are no longer adding any value.

It may well be that it will become more difficult to make money within some parts of the cultural sector, but if so, it will become easier in some other — including new ones, that we have not even imagined so far. But as long as the total household spending on culture continues to be on the same level or rising, nobody can claim that the artists as a group will have anything to lose from a reformed copyright.

Should this also have the side effect of loosening up some of the grip that the big distributors have over cultural life, then so much the better for both ”artists” and ”consumers”.

The world will become a little more fun.