Zákon o právu původském

(1) Účelem tohoto zákona je stanovit opatření v právu k výtvorům soukromých osob vzniklých jejich tvůrčí duševní činností

• a) k ochraně osobnostních práv tvůrce, která vyplývají z ochrany jména a dobré pověsti¹⁾,
• b) k ochraně majetkových práv původce, která zákon zaručuje k povzbuzení tvorby a jejího šíření za účelem široké nabídky dostupných děl veřejnosti.

(2) Práva k výtvorům zavedená za účelem tohoto zákona nelze vykládat ve větším rozsahu, než zákon stanovuje, protože by tím výklad zasáhl do ústavně zaručené svobody projevu a práva na šíření informací,²⁾ práva přístupu ke kulturnímu bohatství³⁾ a práva na soukromí.⁴⁾

(3) Není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak, není osobnostním a majetkovým právem k výtvoru dotčeno právo majitele díla.

Pokud by měl osobnostní práva nebo majetková práva nabýt stát,⁵⁾ tato práva zanikají a každý může výtvor užívat za libovolnými účely bez podmínky souhlasu.

(1) Výtvor po rozumu tohoto zákona je výsledek tvůrčí duševní činnosti člověka (tvůrce) v rámci jeho soukromého života, který je nehledě na stupeň hodnoty

• a) jedinečný,
• b) vyjádřen v objektivně vnímatelné podobě (díle),
• c) složen z většího než nepatrného množství výrazových prvků.

(2) Výtvor tak není

• a) projev tradiční lidové kultury (folklór, u něhož nejde o výtvor pseudonymní nebo anonymní),
• b) výsledek práce veřejných institucí (právní předpis, rozhodnutí, veřejný rejstřík, spisy a listiny, jejich návrhy a přípravná dokumentace, úřední překlady, sněmovní a senátní publikace, obecní kroniky, veřejné symboly, platidla a jiné),
• c) řeči a přednášky proslovené při jednáních a poradách ve veřejných záležitostech, leč by šlo o výklady ryze odborné neveřejně pronesené,
• d) obchodní oznámení, ceníky, vysvětlení a návody, které se přikládají ku průmyslovým výrobkům pro poučení odběratelů, pak tiskopisy určené pouze potřebám denního, domácího nebo společenského života, leda že mají podle svého obsahu povahu výtvoru,
• e) námět, nápad, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě,
• f) informace vzniklé automaticky nebo mechanicky bez tvůrčí duševní činnosti člověka (kopie na stroji, fotografie zachycující faktický stav, skeny a jiné).

(3) Čas vzniku prvního díla se považuje za čas vzniku výtvoru a výtvor nezaniká.

(1) Jedinečnost výtvoru spočívá v tom, že není totožný s částí existujících výsledků tvůrčí duševní činnosti.

(2) Totožné jsou části výtvoru, která se liší v množstvím výrazových prvků větším než nepatrném o méně než 5 %. Za totožné se dále považují části, které lze z převádět mezi sebou mechanickým postupem, který buď zachovává zjevnou podobnost nebo umožňuje zpětný přechod k původnímu dílu a po tomto mechanickém postupu splňuje podmínku první věty.

(3) Nepatrné množství výrazových prvků je takové množství souvisejících individuálních výrazových prvků, které člověk průměrně udrží v krátkodobé paměti.

(4) Odvozený výtvor znamená výtvor, který má s jiným výtvorem totožnou část. Odvozenými díly zejména zpracování, pokud se osvědčují jako výsledek tvůrčí činnosti zpracovatelovy. Náležejí sem za této podmínky zejména překlady, zdramatizování, přizpůsobení (adaptace), hudební úpravy (variace a aranžmá), zfilmování, dále osobní přednesy děl literárních a hudebních pro nástroje určené k jejich mechanickému přednes, jakož i převody hudebních děl technickou úpravou takových nástrojů nebo jejich součástí, pokud určuje se jimi osobitý ráz přednesu. Rovněž sem náležejí napodobení uměleckých děl výtvarných uměleckým postupem rozdílným od původního a fotografické reprodukce děl literárních, uměleckých anebo fotografických, pokud nejsou jen rozmnoženinami díla původního.

(1) Výtvory se rozlišují podle druhu výrazových prostředků děl:

• a) u výtvarných výtvorů jsou to plochy nebo části prostoru různě zbarvené nebo jinak charakterizované (například materiálem), které dohromady vytvářejí samostatný celek vnímatelný zrakem (malby, kresby, grafiky, komiks, náčrtky, plánky, mapy, glóby, rytiny, medaile, sochy, plastiky, stavby, umělecké výrobky zhotovené litografií, fotografií nebo podobným postupem a jiné),
• b) u slovesných výtvorů jsou to písmena nebo obdobné znaky, které tvoří dohromady slova nebo napodobují zvuky, nebo jejich zvukové vyjádření řečí (knihy, brožury, časopisy, články, přednášky a počítačové programy a jiné),
• c) u hudebních výtvorů jsou to tóny a zvuky zapsané nebo provozované, které na sebe navazují nebo znějí i zároveň (hudební nahrávky, písně a jiné skladby, notové záznamy a jiné),
• e) u dramatických výtvorů je to navázané obrazy, které vyvolávají dojem pohybu a jsou vnímatelné zrakem (pantomima, choreografie, drama, herecký výkon, animace, film a jiné).

(2) Sbírky výtvorů a výtvory vzniklé kombinací různých druhů výrazových prostředků jsou výtvory po rozumu tohoto zákona, pokud splňují požadavky kladené na výtvor svým osobitým uspořádáním nebo výběrem, ať jednotlivé součásti v nich obsažené jsou o sobě chráněny podle tohoto zákona čili nic.

(1) K výtvorům vytvořeným společně několika lidmi, při nichž jsou výsledky jejich tvorby, i pokud je lze rozeznat, celkem nedílným, přísluší jediné právo osobnostní a jediné právo majetkové.

(2) Právo rozhodnout o zveřejnění náleží všem spolutvůrcům společně a nerozdílně. Nedohodnou-li se, rozhodne na návrh některého z nich soud příslušný podle navrhovatelova bydliště v nesporném řízení. Vezme přitom v úvahu především podíl jejich tvůrčího příspěvku. Zásah do společného osobnostního práva však může každý spolutvůrce soudně stíhat sám.

(1) Za tvůrce se považuje ten, jehož pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku výtvorů u příslušného kolektivního správce, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud tvůrcem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.

(2) Za tvůrce se považuje ten, kdo prokáže, že výtvor vytvořil dříve.

(1) Zveřejnění výtvoru znamená první oprávněné zpřístupnění díla veřejnosti (např. provedením, předvedením, vydáním, vystavením na Internet nebo jinou veřejně přístupnou počítačovou síť).

(2) Pouze tvůrce má právo rozhodnout o zveřejnění výtvoru, nesvědčí-li jinému zvláštní právo zveřejnění. Výlučnost práva zanikne, pokud tvůrce zemře a žádné další právo zvláštního zveřejnění již netrvá.

(1) Tvůrce smí právo výtvor zveřejnit převést na jiného; jiní mohou právo výtvor zveřejnit převést, pouze pokud s tím tvůrce souhlasí.

(2) Převod práva výtvor zveřejnit vyžaduje písemnou formu, jinak je neplatný.

(1) Zvláštní právo zveřejnění vzniká okamžikem, kdy se o něm oprávněný dozví, a trvá jeden rok; oprávněný může stanovit kratší dobu nebo zvláštní právo zveřejnit úplně vyloučit. Zvláštní práva zveřejnění nemohou vzniknout později než rok po zveřejnění.

(2) Zvláštní právo zveřejnění má

• a) objednatel, pro něhož bylo dílo zhotoveno, vůči zhotoviteli,
• b) zaměstnavatel, pro něhož zaměstnanec dílo vytvořil při plnění úkolů v pracovním poměru, vůči zaměstnanci,
• c) školské zařízení, při jejímž vyučování dílo vzniklo, vůči svému žákovi nebo studentovi.
• d) příslušný kolektivní správce po smrti autora zastupující dědice na jeho účet, než mu bude dědictví potvrzeno.

(3) V dědickém řízení soud neprodleně informuje kolektivního správce o dílech, která ještě nebyla zveřejněna.

(1) Užití výtvoru znamená obchodní aktivitu spočívající v

• a) rozmnožování výtvoru,
• b) rozšiřování výtvoru,
• c) sdělování výtvoru veřejnosti.

(2) Při užití odvozeného výtvoru se postupuje, jako kdyby byla obě díla užita zvlášť.

(1) Rozmnožování znamená zhotovení věci, která vyjevuje účel napodobit dílo a to zejména věrným zobrazením podstatné části výrazových prostředků, ze kterých se dílo nebo jeho část skládá. Za rozmnožování se nepovažuje, vzniká-li napodobením nový výtvor.

(2) Rozšiřování

(3) Sdělování veřejnosti

(1) Původce znamená fyzickou nebo právnickou osobu, která dílo zveřejnila.

(2) Původské právo svědčí původci nebo tomu, na něhož původce své právo převedl a obsahuje výlučné právo užívat výtvor a udělit jinému svolení k užití díla.

(3) Trvání majetkových práv je posuzováno podle práva platného v době, kdy bylo dílo zveřejněno.

Kde vystupuje autorské dílo jako příslušenství věci hlavní (např. návod k přístroji), sleduje osud věci hlavní a majitel věci hlavní smí autorské dílo užívat v souladu s užitím věci hlavní.

Pokud se více osob vydává za tvůrce a neshodnou-li se, rozhoduje na návrh kteréhokoliv z nich soud. Přitom nejprve určí, zda se jedná o totožné výtvory.

Kdo má právo výtvor zveřejnit, ale nemá vlastní vinou žádné dílo u sebe, smí se domáhat na držiteli, u kterého je to účelné, aby dílo poskytl ke všem úkonům spojeným se zveřejněním výtvoru, a to na náklady zveřejnitele.

Pokud byl výtvor protiprávně uveřejněn a tvůrce se nedomáhal svého práva u soudu do jednoho roku od protiprávního uveřejnění, má se za to, že s uveřejněním souhlasil, a tvůrce se stává původcem výtvoru, není-li dohodnuto jinak. Tím nejsou dotčena práva na ochranu soukromí.

(1) Pokud by se ukázala odměna tvůrce zcela nepřiměřenou hodnotě plnění, které obdržel původce, a strany se nedohodly na bezúplatném plnění, má tvůrce vůči původci nárok na dodatečnou odměnu.

(2) Pokud původce bezdůvodně odpírá udělit licenci, smí tvůrce stanovit náhradního původce, pokud

• a) tento úmysl původci oznámí a ten během jednoho roku nezjedná nápravu,
• b) vrátí původci plnění, které za právo výtvor zveřejnit poskytl.

(1) Nikdo nesmí v souvislosti s ochranou podle práva k výtvorům uvádět nepravdivé údaje o tvůrci nebo původci a o trvání jejich práv. Zejména smí každý odporovat tomu,

• a) kdo se lživě vydává za tvůrce nebo původce výtvoru nebo výsledku tvůrčí duševní činnosti, který není výtvorem,
• b) aby ho jiný lživě vydával za tvůrce nebo původce.

(2) U původce se posuzuje bezdůvodné obohacení a škoda v hospodářské soutěži a zpravidla se určuje v penězích.

(3) U tvůrce se posuzuje osobnostní újma a přestupce odstraní nepravdivé údaje s omluvou na svoje náklady, případně poskytne tvůrci peněžité zadostiučinění.

(1) Vyjma částí neodvislých od práva k výtvorům se zrušují

1. autorský zákon 121/2000 Sb.,
2. zákon o vynálezech 527/1990 Sb.,
3. zákon o ochraně počítačových topografií 529/1991 Sb.,
4. zákon o užitých vzorech 478/1992 Sb.,
5. zákon o ochraně průmyslových vzorů 207/2000 Sb.,
6. zákon o ochraně práv k odrůdám 408/2000 Sb.,
7. zákon o patentových zástupcích 417/2004 Sb.,
8. zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví 221/2006 Sb.

(2) Zrušují se předpisy vydané podle těchto zákonů, pokud upravují práva k výtvorům, a rozhodnutí podle nich vydaná pozbývají účinnost s účinností tohoto zákona v rozsahu, ve kterém nejsou slučitelná s jeho ustanoveními.

(1) Doba trvání majetkových práv původce řídí se právem platným při zveřejnění výtvoru pro majetková práva k výtvoru.

(2) Autor a výkonný umělec podle podle dosavadního autorského zákona se stává tvůrcem, oprávněný z výhradní licence k veškerému užití výtvoru, se považuje za původce. Přísluší jim práva podle tohoto zákona, pokud je už nevykonali nebo doba majetkových práv původce ještě nevypršela.

(3) Osobnostní a majetková práva autora a výkonného umělce podle dosavadního autorského zákona a práva z nich odvozená zanikají, přesahují-li rozsah práv podle tohoto zákona.

(4) Právo vysílatele, které je výtvorem podle tohoto zákona, považuje se za právo k výtvoru soubornému.

(5) Práva výrobců záznamů, práva zveřejnitele dosud nezveřejněného díla, právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, právo pořizovatele databáze a všechna práva z nich odvozená zanikají účinností tohoto zákona.

Smlouvy upravující na práva užití v rozsahu podle tohoto zákona zůstávají v platnosti. Pokud by změna tohoto zákona způsobila podstatnou změnu proti okolnostem, za kterých byla smlouva uzavřena, může kterákoliv strana od smlouvy odstoupit.

Zákon účinkuje počínaje šedesátým dnem po vyhlášení a provede ho ministerstvo kultury.