Manifest volné tvorby

„Le livre, comme livre, appartient à l’auteur, mais comme pensée, il appartient—le mot n’est pas trop vaste—au genre humain. Toutes les intelligences y ont droit. Si l’un des deux droits, le droit de l’écrivain et le droit de l’esprit humain, devait être sacrifié, ce serait, certes, le droit de l’écrivain, car l’intérêt public est notre préoccupation unique, et tous, je le déclare, doivent passer avant nous.“ (Victor Hugo, Discours d’ouverture du Congrès littéraire international de 1878, 1878)

„Our markets, our democracy, our science, our traditions of free speech, and our art all depend more heavily on a Public Domain of freely available material than they do on the informational material that is covered by property rights. The Public Domain is not some gummy residue left behind when all the good stuff has been covered by property law. The Public Domain is the place we quarry the building blocks of our culture. It is, in fact, the majority of our culture.“ (James Boyle, The Public Domain, p.40f, 2008)

Volná tvorba¹⁾, jak ji chápeme, je bohatstvím informací osvobozených od překážek v přístupu a použití obvykle spojených s autorskoprávní ochranou, buď protože je zcela osvobozena od jakékoliv autorskoprávní ochrany, nebo protože nositelé práv se rozhodli tyto překážky odstranit. Je to základ našeho sebeporozumění vyjádřeného naším společným věděním a kulturou. Jsou to suroviny, ze kterých jsou odvozeny nové poznatky a vytvořena nová kulturní díla. Institut volného díla působí jako ochranný mechanismus, který zajišťuje, aby tyto suroviny byly dostupné za cenu zkopírování – téměř nulovou – a aby z nich mohli všichni členové společnosti stavět. Zdravá a vzkvétající volná tvorba je nezbytná pro sociální a ekonomický blahobyt našeho společenství. Volná díla hrají nezastupitelnou roli v oblastech vzdělání, vědy, kulturního dědictví a informací veřejného sektoru. Zdravá a vzkvétající volná tvorba je jedním z nutných předpokladů, aby z principů článku 27 odstavce 1 Všeobecné deklarace lidských práv („Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích.“) měli užitek lidé po celém světě.

Digitálně propojená informační společnost vynesla volná díla na popředí diskuzí o autorském právu. Abychom zachovali a posílili volnou tvorbu, potřebujeme hluboké a aktuální porozumění povaze a roli tohoto významného zdroje. Tento Manifest volné tvorby popisuje volnou tvorbu a načrtává nezbytné principy a pravidla pro zdravou volnou tvorbu na počátku 21. století. O volné tvorbě se zde mluví ve vztahu k autorskému zákonu, bez souvislosti s ostatními právy duševního vlastnictví (například patenty a ochrannými známkami), a autorský zákon má být chápán v nejširším smyslu, včetně majetkových a osobnostních práv a práv souvisejících s právem autorským (včetně práv příbuzných a zvláštního práva k databázi).²⁾ Ve zbytku tohoto dokumentu se tedy autorská práva používají jako souhrnný název pro všechna tato práva. Dále termín „díla“ zahrnuje všechny předměty ochrany takto definovaných autorských práv, tedy i databáze, umělecké výkony a záznamy. Podobně termín „autor“ zahrnuje fotografy, výrobce, vysílatele, malíře a výkonné umělce.

Volná tvorba, o kterou usiluje tento manifest, je definována jako kulturní materiál, který lze užít bez omezení, nepokrytý autorskou ochranou. Vedle tvorby, která je formálně volným dílem, je tu ještě spousta hodnotné tvorby, kterou jednotlivci dobrovolně sdílí na základě velkorysých podmínek, čímž vytvářejí soukromou kolekci děl, která je však v mnoha ohledech dostupná jako volná díla. Navíc mohou jednotlivci užívat spoustu chráněnných děl díky výjimkám a omezením autorských práv, např. volnému užití a zákonné licenci. Všechny tyto zdroje, které umožňují širší dostupnost naší kultury a dědictví, jsou důležité a musí být aktivně podporovány, aby společnost mohla sklízet veškeré plody našeho společného vědění a kultury.

Pilíře volné tvorby se opírají o volná díla a skládají se z našeho společného vědění, kultury a zdrojů, které lze podle současného zákona využívat bez autorských omezení. Konkrétně pilíře volné tvorby představují dva odlišné druhy materiálů:

1. Autorská díla, u kterých autorská ochrana vypršela. Autorská práva jsou dočasná práva udělená autorům. Jakmile tato dočasná ochrana skončí, veškerá právní omezení zaniknou, až na některé země, kde osobnostní práva trvají věčně.³⁾
2. Nepostradatelná kolekce informací, které nepodléhají autorskému právu. Díla nechráněná autorským zákonem, protože neprošla testem originality, nebo z ochrany vyňatá (například údaje, fakta, myšlenky, procedury, procesy, systémy, pracovní postupy, koncepty, principy nebo objevy, bez ohledu na formu jejich popisu, vysvětlení, ilustrace nebo ztělesnění v díle, stejně jako zákony a soudní a správní rozhodnutí). Tato nepostradatelná kolekce je příliš důležitá pro chod naší společnosti, aby byla zatěžována právními restrikcemi libovolného druhu, byť na omezenou dobu.⁴⁾

Pilíře volné tvorby se historicky vybudovaly jako protiváha práv autorů podle autorského zákona a jsou nezbytné pro kulturní paměť a vědomostní základnu našeho společenství. Ve druhé polovině 20. století byly oba pilíře deformovány prodlužováním doby autorské ochrany a zaváděním dalších forem právní ochrany podobných autorským právům.

Vedle této volné tvorby existují ještě další nezbytné zdroje, které jednotlivcům dávají možnost svobodně nakládat s tvorbou chráněnou autorskými právy. Ty představují „oázu svobody“ naší současné kultury a vědění a zajišťují, aby autorská ochrana nezasahovala do specifických požadavků společnosti a dobrovolných rozhodnutí autorů. Přestože tyto zdroje rozšiřují přístup k chráněné tvorbě, některé podmiňují přístup určitým druhem užití nebo omezují přístup jen na určité skupiny uživatelů:

1. Díla dobrovolně sdílená majiteli práv. Tvůrci mohou odstranit omezení z užití svých děl buď pomocí svobodné licence, nebo pomocí jiných právních nástrojů umožňujících ostatním používat jejich dílo bez omezení, nebo prohlášením díla za volné dílo. Pro definice svobodných licencí si prohlédněte definici svobodného software http://www.gnu.org/philosophy/free-sw.html, definici svobodných kulturních děl http://freedomdefined.org/Definition/Cs a definici otevřeného vědění http://opendefinition.org/1.0/.
2. Právo užití, které zakládají výjimky a omezení autorského práva, zákonnými licencemi a volným užitím. Tato privilegia jsou nedílnou součástí světa volné tvorby. Zajišťují adekvátní dostupnost naší společné kultury a vědění, umožňují fungování nezbytných institucí společnosti a umožňují sociální zapojení jedinců se zvláštními potřebami.

Celkem vzato, volná díla, dobrovolné sdílení děl a výjimky a omezení autorských práv, volná užití a zákonné licence se snaží zajistit všeobecnou dostupnost společné kultury a vědění s cílem usnadnit inovaci a zapojení do kultury pro blaho celé společnosti. Proto je důležité, aby byla volná tvorba v obou svých podobách aktivně podporována a mohla tak nadále plnit svoji klíčovou roli v dnešní době prudkých technologických a společenských změn.

V období prudkých technologických a společenských změn hraje volná tvorba nezastupitelnou roli pro zapojení do kultury a digitální inovaci, a tedy potřebuje aktivní podporu. Aktivní podpora volné tvorby musí brát v úvahu několik všeobecných principů.⁵⁾ Následující principy jsou nezbytné pro zachování smysluplného porozumění volné tvorbě a zajištění, aby volná tvorba nadále plnila svoji funkci v technologickém prostředí propojené informační společnosti. S ohledem na pilíře volné tvorby zní takto:

1. Volné dílo je pravidlem, autorská ochrana výjimkou. Protože se autorská ochrana vztahuje jen na původní⁶⁾ formy projevu, drtivá většina dat, informací a myšlenek vzniklých po celém světě v libovolném okamžiku je volnou tvorbou. Kromě informací nepodléhajících autorské ochraně se volnou tvorbou každoročně stávají i díla, jejichž ochrana vypršela. Předpoklady ochrany a omezená doba trvání společně přispívají k bohatství volné tvorby a zajišťují dostupnost naší sdílené kultury a vědomostí.
2. Autorská ochrana má trvat jen tak dlouho, jak je to nutné k zajištění rozumného kompromisu mezi ochranou a odměnou autora za jeho duševní práci a zabezpečením veřejného zájmu na šíření kultury a vědomostí. Ani z pohledu autora, ani z pohledu široké veřejnosti neexistují žádné přesvědčivé argumenty (ať už historické, ekonomické, sociální nebo jiné) na podporu nepřiměřeně dlouhé autorské ochrany. Přestože by měl autor mít možnost sklízet plody své duševní práce, široké veřejnosti by neměl být zbytečně dlouhou dobu odpírán všeobecný prospěch z volného užívání daného díla.
3. Volné dílo musí zůstat volným dílem. Výlučná kontrola nad volným dílem nesmí být obnovena vznesením nároku na výhradní práva k technické reprodukci díla, ani technickými ochrannými prostředky omezujícími přístup k technickým reprodukcím těchto děl.
4. Oprávněný uživatel digitální kopie volného díla by měl mít právo používat, kopírovat a upravovat toto dílo. Institut volného díla ještě neznamená, že toto dílo musí být zpřístupněno veřejnosti. Majitelé fyzických volných děl mohou libovolně omezovat přístup k dílu. Jenže pokud byl přístup umožněn, pak by nemělo být žádné právní omezení možnosti dílo používat, upravovat nebo reprodukovat.
5. Smlouvy nebo technické ochranné prostředky omezující přístup k volnému dílu nebo možnost jeho užití nesmí být vynucovány. Institut volného díla zaručuje právo dílo používat, upravovat a reprodukovat. To se vztahuje i na užití plynoucí z výjimek a omezení, volného užití a zákonných licencí, aby ho nešlo omezit pomocí smluvních a technických prostředků.

Dále následují principy, o něž se opírají výše popsané dobrovolně sdílené kolekce a právo užití:

1. Dobrovolné zřeknutí se autorských práv a sdílení chráněných děl jsou legitimní uplatnění výhradních autorských práv. Mnoho autorů majících nárok na autorskou ochranu svých děl si nepřeje svoje práva vykonávat v plném rozsahu nebo se jich chtějí zcela zříci. Taková rozhodnutí, pokud jsou zcela dobrovolná, jsou legitimní uplatnění výhradních autorských práv a nesmí být omezována zákonem, vyhláškami ani jinými mechanismy včetně osobnostních práv.
2. Výjimky a omezení autorských práv, zákonné licence a volná užití musí být aktivně podporovány pro zajištění účinnosti základní rovnováhy autorských práv a veřejného zájmu. Tyto mechanismy zakládají právo užití, které představuje oázu svobody v rámci současného systému autorských práv. Vzhledem k rychlosti změn technologií a ve společnosti je důležité, aby i nadále mohlo zajišťovat fungování nezbytných společenských institucí a umožňovaly sociální zapojení jedinců se zvláštními potřebami. Proto by výjimky a omezení autorských práv, zákonné licence a volná užití měly být chápány evolučně a neustále se přizpůsobovaly potřebám veřejného zájmu.

Vedle těchto všeobecných principů je nutno se hned zaměřit na několik dalších problémů souvisejících s volnou tvorbou. Následující doporučení jsou zaměřena na ochranu volné tvorby a zajištění, aby mohla i nadále smysluplně fungovat. Přestože jsou tato doporučení aplikovatelná na celý rozsah autorské ochrany, jsou obzvláště důležitá především pro vzdělání, kulturní dědictví a vědecký výzkum.

1. Doba trvání autorské ochrany by se měla zkrátit. Nepřiměřená délka trvání autorské ochrany spojená s absencí formalit pro její vznik⁷⁾ vážně brání v přístupu k našemu společnému vědění a kultuře. Navíc zvyšuje výskyt opuštěných děl, která nejsou ani pod kontrolou svých autorů, ani nejsou volnou tvorbou; v žádném z případů je nelze používat. Proto musí být pro nová díla zkráceno trvání autorské ochrany na rozumnější dobu.
2. Jakákoliv změna rozsahu autorské ochrany (včetně nové úpravy předmětů ochrany nebo rozšíření výlučných práv) musí brát v úvahu dopad na volnou tvorbu. Žádná změna rozsahu autorské ochrany nesmí být použita retroaktivně na již chráněná díla. Autorská ochrana je časově omezená výjimka ze statusu volného díla naší společné kultury a vědění. Během 20. století se její rozsah značně rozšířil, aby sloužila zájmům malé skupiny nositelů práv na úkor široké veřejnosti. Ve výsledku leží velká část naší společné kultury a vědění pod zámkem autorských a technických omezení. Musíme zajistit, aby se tato situace aspoň nezhoršila, a v budoucnu se dokonce zlepšila.
3. Když se materiál stane součástí světa volné tvorby v zemi původu, měl by být jako součást světa volné tvorby uznán i ve všech ostatních zemích. Když materiál v jedné zemi nepodléhá autorské ochraně, protože spadá pod některou výjimku z ochrany, buď protože nesplňuje požadavek původnosti nebo protože doba ochrany již uplynula, nikdo by neměl mít možnost (ani autor ne) uplatňovat autorská práva na stejný materiál v jiné zemi a tím ho ze světa volné tvorby odebrat.
4. Jakýkoliv lživý nebo zavádějící pokus zcizit volné dílo musí být trestán zákonem. Abychom zachovali celistvost světa volné tvorby a chránili uživatele volné tvorby před nepravdivým a podvodným vystupováním, jakékoliv lživé nebo zavádějící pokusy o nárokování si výlučných práv k volnému dílu musí být prohlášeny za nezákonné.
5. Žádné další právo duševního vlastnictví nesmí být využito k obnově výlučných práv k volnému dílu. Volná tvorba je nezbytná pro vnitřní rovnováhu systému autorských práv. Tuto vnitřní rovnováhu nesmí manipulovat pokusy o obnovu nebo vznik výhradní kontroly skrze regulace stojící mimo autorský zákon.
6. Musí existovat účinný a praktický způsob, jak „opuštěná díla“ a zveřejněná díla, která již nejsou komerčně dostupná (například knihy, které se již netisknou), zpřístupnit společnosti pro další užití. Rozšiřování rozsahu a trvání autorské ochrany a zákaz formalit pro zahraniční díla společně vytvořily obrovskou masu opuštěných děl, která nejsou ani pod kontrolou svých autorů, ani nejsou součástí volné tvorby. Vzhledem k tomu, že tato díla díky současnému zákonu neprospívají ani svým autorům, ani společnosti, musejí být zpřístupněna společnosti jako celku pro tvůrčí využití.
7. Instituce spravující kulturní dědictví by měly převzít úlohu účinného označování a údržby volné tvorby. Neziskovým organizacím spravujícím kulturní dědictví byla po staletí svěřena údržba našeho společného vědění a kultury. Jako součást této úlohy také musejí zajistit, aby volná díla zůstala dostupná celé společnosti, pomocí značkování, údržby a zajištění jejich volné dostupnosti.
8. Žádné právní překážky nesmí bránit dobrovolnému sdílení tvorby ani prohlášení díla za volné dílo. Obojí znamenají legitimní výkon výlučných práv udělených autorským zákonem a obojí jsou rozhodující pro zajištění dostupnosti základních kulturních statků a vědění a pro respektování přání autorů.
9. Nekomerční užití chráněných děl pro osobní potřebu musí být obecně dovoleno, k čemuž se musí prozkoumat alternativní způsoby odměny autorů. Pro osobní vývoj každého jedince je sice nezbytné, aby mohl nekomerčně a pro svou potřebu díla užívat, je ale také neméně důležité, aby zavádění nových omezení a výjimek z autorského zákona a přehodnocování starých bralo v úvahu i postavení autora.