Kterou hudební skladbu nenajdete na Youtube, na rapidshare nebo na PirateBay? Ačkoliv všechny vaše skladby si dnes fanoušek fakticky může stáhnout z Internetu, stejně vám prokazuje svou přízeň tím, že si koupí vaše CD nebo zajde na váš koncert. Vyjde ho to sice dráž, ale ten zážitek stojí za to!
V prvním případě se stane vlastníkem stylové krabičky a zachytí tak u sebe kousek vaší autentičnosti. Vlastníkem nahrávky samotné se totiž nikdy nestane, nanejvýš získá licenci k jejímu užití. Koncerty zase nabízí správnou atmosféru — naživo.
V žádném případě vás suchá digitální nahrávka sdílená přáteli nemůže poškodit.
Mnozí současní hudebníci vzpomínají, jak kdysi kopírovali magnetofonové pásky Beatles, Rolling Stones,… Nedělali to ze vzrušení z ilegality, ale pro potěšení, které jim poskytoval rozvoj vlastního hudebního talentu. Dnes však legislativní mašinerie pokročila: „Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv ke zvukovému záznamu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta,“ nařizuje trestní zákon.
Autoři pochopili, že monopol na kopírování z jejich fanoušků často dělá kriminálníky, a proto většina autorů kopírovacího monopolu nevyužívá. Zákon ale bez ohledu na autory dává moc „autorským“ svazům jako je OSA vydírat nepohodlné jedince. Každý, kdo svobodně sdílí informace, může být vystaven vydírání a na objednávku uvězněn zcela v souladu se zákonem.
Vyšetřování údajných přečinů spočívající ve sdílení informací zabírá policii čas nutný k vyšetřování zvlášť závažných zločinů a organizovaného zločinu.
Ti vynucují monopol nejen autorům, kteří o tom nevědí, ale dokonce i těm, kteří o to nestojí. Několik nepovedených zákonů obdařilo tyto soukromé subjekty obrovskou mocí, kterou v jiných oblastech mají jen státní úřady. Narozdíl od nich téměř bez kontrolních mechanismů. Vždyť u některých „autorských“ svazů — ze kterých profituje jen hrstka jejich vybraných členů — se autoři marně domáhají svých nároků. Výběrčí organizace dále rozdělují peníze, které vyberou na poplatcích, neprůhledně mezi vlastní členy.
Má se z každé kopie platit dvacetník výběrčím organizacím? Z přepisovacího kompaktního disku 2 Kč? Z DVD disku se platí 5 Kč? Dostali jste z těchto peněz nějaký podíl? Pokud nic nebo jen almužnu, vězte, že výběrčí organizaci OSA z toho zbude 130 000 000 Kč na režii.
Z těchto peněz mohou vydavatelé financovat kampaně v televizi i filmech, ve kterých popírá svobodu lidí kopírovat a sdílet informace. Dokonce se už objevují v televizních seriálech, kde lidem zabavují notebooky kvůli stahování, o kterém mylně tvrdí, že je nelegální.
Ministerstvo kultury přijalo teprve na začátku roku 2009 vyhlášku, kterou ukončilo absurdní situaci, kdy poplatek OSA za flash paměť 256 GB činil 3600 Kč. Ministerstvo v roce 2010 připravovalo utajenou novelu kopírovacího zákona, která byla tak špatná, že ji kvůli tlaku veřejnosti muselo stáhnout. Ministerstvo tak prokazuje, že nemá kompetenci k řešení vlastních problémů. Myslíte, že bude řešit vaše?
Pro vydavatele a OSA není hudba radost, ale způsob, jak z lidí skrze kopírovací monopol dostat co nejvíce peněz.