Kopírovací zákon (návrh Pirátské strany)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

(1) Tento zákon upravuje soukromá práva osob k dílům za účelem

• a) ochrany práv autora, která vyplývají z ochrany jména a dobré pověsti¹⁾ a ochrany spotřebitele,
• b) rozšíření nabídky dostupných děl, na která lze získat dočasný kopírovací monopol,
• c) zachování a rozšíření tvorby mimo kopírovací monopol, která je nezbytná pro podporu tvořivosti.

(2) Výkon práv zavedených za účelem tohoto zákona nesmí zasahovat do svobody projevu a práva na šíření informací,²⁾ práva přístupu ke kulturnímu bohatství³⁾ a práva na soukromí.⁴⁾

(3) Není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak, není osobnostním nebo majetkovým právem k dílu dotčeno právo majitele věci, kterou je dílo vyjádřeno.

(1) Informace po rozumu tohoto zákona je uspořádání souvisejících výrazových prvků v objektivně vnímatelné podobě.

(2) Celistvý vzorek je takový počet souvisejících výrazových prvků, které člověk průměrně udrží v krátkodobé paměti.

(3) Totožné jsou informace, které se liší ve celistvém vzorku o méně než 5 %. Za totožné se dále považují části, které lze z převádět mezi sebou mechanickým postupem, který buď zachovává zjevnou podobnost nebo umožňuje zpětný přechod k původní informaci a po tomto mechanickém postupu splňuje podmínku první věty.

(4) Jedinečná je informace, která není totožná s částí dříve existujících informací.

(1) Dílo po rozumu tohoto zákona je jedinečná informace, kterou vytvořil člověk (autor díla) vlastní tvůrčí duševní činností. Dílem však nejsou informace, které člověk vytváří v dohodě s veřejnou mocí, aby naplnil její úkoly.

(2) Tvůrčí duševní činnost se projevuje osobitým uspořádáním nebo výběrem informací, ať se jednotlivých součástí v nich obsažených tento zákon dotýká čili nic.

(3) Dílem tak není

• a) projev tradiční lidové kultury (folklór, u něhož nejde o dílo pseudonymní nebo anonymní),
• b) výsledek práce veřejných institucí (právní předpis, rozhodnutí, veřejný rejstřík, spisy a listiny, jejich návrhy a přípravná dokumentace, prezentace úřadů, úřední překlady, úřední publikace, obecní kroniky, veřejné symboly, platidla a jiné),
• c) řeč a přednáška proslovené při jednáních a poradách ve veřejných záležitostech, leč by šlo o výklad ryze odborný neveřejně pronesený,
• d) obchodní oznámení, ceník, vysvětlení, návod, pokud jsou přiloženy k výrobkům pro poučení odběratelů, leda že mají podle svého obsahu povahu díla,
• e) námět, nápad, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě,
• f) informace vzniklá automaticky nebo mechanicky bez tvůrčí duševní činnosti člověka (kopie na stroji, fotografie zachycující faktický stav, skeny děl, abecední nebo jinak mechanicky řazené sbírky děl a jiné).

(1) Odvozené se nazývá dílo, které má s původním dílem totožnou část.

(2) Původským právem k odvozenému dílu nejsou dotčena původská díla k dílu původnímu.

(2) Odvozenými díly jsou zejména zpracování, pokud se osvědčují jako výsledek tvůrčí činnosti zpracovatele. Náležejí sem za této podmínky zejména překlady, zdramatizování, přizpůsobení (adaptace), hudební úpravy (variace a aranžmá), zfilmování, dále osobní přednesy děl literárních a hudebních, jakož i převody hudebních děl technickou úpravou takových nástrojů nebo jejich součástí, pokud určuje se jimi osobitý ráz přednesu. Rovněž sem náležejí napodobeniny uměleckých děl výtvarných uměleckým postupem rozdílným od původního a fotografické reprodukce děl literárních, uměleckých anebo fotografických, pokud nejsou jen rozmnoženinami díla původního.

(1) Díla se rozlišují podle druhu výrazových prostředků, které jsou:

• a) u výtvarných děl plochy nebo části prostoru různě zbarvené nebo jinak charakterizované (například materiálem), které dohromady vytvářejí samostatný celek vnímatelný zrakem nebo hmatem (malby, kresby, grafiky, komiks, náčrtky, plánky, mapy, glóby, rytiny, medaile, sochy, plastiky, stavby, umělecké výrobky zhotovené litografií, fotografií nebo podobným postupem a jiné),
• b) u slovesných děl písmena nebo obdobné znaky, které tvoří dohromady slova nebo napodobují zvuky, nebo jejich zvukové vyjádření řečí (knihy, brožury, časopisy, články, přednášky a počítačové programy a jiné),
• c) u hudebních děl tóny a zvuky zapsané nebo provozované, které na sebe navazují nebo znějí i zároveň (hudební nahrávky, písně a jiné skladby, notové záznamy a jiné),
• e) u dramatických děl navázané obrazy, které vyvolávají dojem pohybu a jsou vnímatelné zrakem (pantomima, choreografie, drama, herecký výkon, animace, film a jiné).
• f) u souborných děl kombinace informací předchozích druhů.

(1) Úplná podoba díla je taková, ze které lze odvodit ostatní podoby díla mechanickými postupy, takže dává uživateli díla nejvyšší možnou volnost při tvorbě odvozených děl (program se zdrojovým kódem, stavba s dokumentací a jiné).

(1) K dílům vytvořeným společně několika autory (spoluautory), při nichž jsou výsledky jejich tvorby, i pokud je lze rozeznat, celkem nedílným, přísluší jediné právo osobnostní a jediné právo majetkové.

(2) Právo rozhodnout o zveřejnění náleží všem spoluautorům společně a nerozdílně. Nedohodnou-li se, rozhodne na návrh některého z nich soud příslušný podle navrhovatelova bydliště v nesporném řízení. Vezme přitom v úvahu především podíl jejich tvůrčího příspěvku. Zásah do společného osobnostního práva však může každý spoluautor soudně stíhat sám.

Za autora se považuje ten, jehož pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku výtvorů u příslušného kolektivního správce, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.

(1) Zveřejnění díla znamená první oprávněné zpřístupnění díla veřejnosti (např. provedením, předvedením, vydáním, vystavením na Internet nebo jinou veřejně přístupnou počítačovou síť).

(2) Právo zveřejnění zahrnuje právo určit zveřejnitele, místo, čas, způsob a podobu zveřejnění, zda a jakým způsobem má být autor uveden při zveřejnění a dalším užití díla, je-li uvedení autora při užití obvyklé.

(3) Právo zveřejnění lze převést na jiného jen se souhlasem autora. Nakládání s právem zveřejnění vyžaduje písemnou formu, jinak je neplatné.

Právo zveřejnění je výlučné a svědčí autorovi, není-li zvlášť stanoveno jinak. Výlučnost práva zanikne, pokud autor zemře nebo se vzdá práva, a žádné právo zvláštního zveřejnění již netrvá.

(1) Zvláštní právo zveřejnění vzniká okamžikem, kdy se o něm oprávněný dozví, nejpozději však smrtí autora, a trvá jeden rok; oprávněný může stanovit kratší dobu nebo zvláštní zveřejnění úplně vyloučit.

(2) Zvláštní právo zveřejnění mají:

• a) objednatel, pro něhož bylo dílo zhotoveno, vůči zhotoviteli,
• b) zaměstnavatel, pro něhož zaměstnanec dílo vytvořil při plnění úkolů v pracovním poměru, vůči zaměstnanci,
• c) školské zařízení, při jejímž vyučování dílo vzniklo, vůči svému žákovi nebo studentovi,
• d) příslušný kolektivní správce po smrti autora zastupující dědice na jeho účet, než mu bude dědictví potvrzeno.

(3) V dědickém řízení soud neprodleně informuje kolektivního správce o dílech, která ještě nebyla zveřejněna.

(1) Zveřejněním díla vzniká majetkové právo, které sestává z kopírovacího monopolu.

(2) Kopírovací monopol svědčí buď zveřejniteli, nebo tomu, na koho právo převedl.

(3) Nakládání s kopírovacím monopolem vyžaduje písemnou formu, jinak je neplatné.

(1) Kopírovací monopol zahrnuje právo:

• a) užít dílo v původní nebo odvozené podobě,
• b) oprávnit ostatní smluvní licencí k užití díla.

(2) Ostatní mohou dílo užít bez udělení licence pouze v případech stanovených zákonem (zákonná licence).

(3) Vyhledávání, přijímání a rozšiřování informací, které není užitím díla po rozumu tohoto zákona, je bez ohledu na hranice státu svobodné, pokud je zákon z důvodů v demokratické společnosti nezbytných neomezuje nebo nezakazuje.⁵⁾

(1) Doba kopírovacího monopolu se řídí právem platným pro majetková práva k výsledku tvůrčí činnosti při jeho zveřejnění.

(2) Podle tohoto zákona trvá kopírovací monopol 10 let od zveřejnění díla.

(1) Užití díla znamená jakékoliv zhodnocení díla v jeho původní či odvozené podobě

• a) kteroukoliv osobou zhodnocující otevřené dílo,
• b) podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti,
• c) veřejnoprávním subjektem při uspokojování potřeb veřejného zájmu.

(2) Užitím po rozumu tohoto zákona tak není

• a) činnost soukromého činitele, ze které mu nevzniká přímý nebo nepřímý majetkový prospěch z uzavřeného díla,
• b) pouhý návod, jak a kde lze dílo získat (např. internetová adresa),
• c) činnost v rámci úředního řízení, ve které se dílo přímo dotýká předmětu řízení.

Komerční užití je užití díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.

(1) Rozmnožováním díla se rozumí zhotovení věci, která vyjevuje účel napodobit dílo a to zejména věrným zobrazením podstatné části výrazových prostředků, ze kterých se dílo nebo jeho část skládá, ale rozmnožené dílo nesplňuje podmínky, aby bylo samo odlišným dílem.

(2) Rozšiřováním díla se rozumí jeho zpřístupňování

• a) v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k rozmnoženině, včetně jejich nabízení za tímto účelem, a
• b) v nehmotné podobě službou zprostředkovávající stažení díla.

(3) Pronájmem díla se rozumí jeho zpřístupňování na dobu určitou v hmotné podobě.

(4) Vystavováním díla se rozumí jeho zpřístupňování v hmotné podobě umožněním shlédnutí nebo jiného vnímání zrakem.

(5) Sdílením díla se rozumí jeho zpřístupňování veřejnosti v nehmotné podobě způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby, například počítačovou nebo obdobnou sítí.

(6) Provozováním díla se rozumí jeho zpřístupňování provedeným dílem (přednes slovesného výtvoru, provedení hudebního výtvoru, předvádění výtvoru dramatického a jiné).

(7) Přímým přenosem díla se rozumí současné zpřístupňování provozovaného díla pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor provozování, nejde-li o rozšiřování nebo sdílení.

(9) Vysíláním díla rozhlasem nebo televizí se rozumí jeho zpřístupňování rozhlasem či televizí a jiné takové zpřístupňování díla jakýmikoli jinými prostředky sloužícími k šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření bezdrátově nebo po drátě, včetně šíření po kabelu nebo vysílání pomocí družice, původním vysílatelem.

(10) Shlížením výtvoru se rozumí vystavování, provozování nebo přehrávání výtvoru po rozumu tohoto zákona, včetně zhotovení nezbytného počtu rozmnoženin, které jsou k tomu potřebné.

Prvním rozšířením uskutečněným v zemích, které jsou smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je právo na rozšiřování na území smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru pro tuto rozmnoženinu vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.

(1) Pokud by měl osobnostní práva nebo majetková práva nabýt veřejnoprávní subjekt,⁶⁾ tato práva zanikají a každý má právo výtvor užít.

(2) Zakazuje se, aby:

• a) subjekt veřejného sektoru,⁷⁾ užíval uzavřené dílo,
• b) veřejnoprávní subjekt⁸⁾ jakkoliv podporoval uzavřená díla.

(1) Licenci lze udělit k jednotlivým způsobům užití nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném.

(2) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému okruhu osob nebo je učiněn odkazem či zkratkou, která nevzbuzuje pochybnost o zamýšlených účincích.

(3) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.

(1) Veřejnou se rozumí taková licence, kterou majitel kopírovacího monopolu bezplatně opravňuje kteroukoliv osobu užít dílo v původní i odvozené podobě bez možnosti odvolání po celou dobu trvání kopírovacího monopolu, přičemž kladou na uživatele nejvýše následující podmínky:

• a) uvedení autora: uvedení autora jím zvoleným způsobem, aniž by z něho nevyplýval souhlas jiné osoby s podobou odvozeného díla a jeho užitím,
• b) zachování licence: odvozené výtvory lze užít jen pokud původce udělí veřejnou licenci za obdobných nebo méně náročných podmínek jako byla licence u původního díla a k dílům musí být přiložena kopie licence nebo na ni musí dílo odkazovat,

(2) Svobodnou licencí se rozumí veřejná licence na otevřené dílo, která může být podmíněna podmínkou open source, aby byla odvozená díla dostupná v úplné podobě.

(3) Nestanoví-li zvláštní dohoda jinak,

• a) porušením licence přestává vůči uživateli účinkovat a ten již nesmí dílo zhodnocovat,
• b) uživatel nesmí technickými prostředky omezovat přístupnost díla.

(1) Do práva původce nezasahuje užitím výtvoru v jeho původní a odvozené podobě

• a) podnikatel, který v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje osobě potřebné technické zařízení (pronájem kopírovacích strojů, poskytování hostingu a jiné) nebo splní předchozí objednávku osoby, aniž by sám výtvor užíval, za účelem výkonu práva této osoby na svobodné šíření informací,
• b) uživatel, který v odůvodněné míře užije citaci z výtvoru s uvedením pramene za účelem kritiky, recenze, výzkumu nebo zpravodajství o aktuálních událostech,
• c) osoba, která užije dílo shlédnutím za účelem vyučování ve vzdělávání,⁹⁾
• d) majitel díla výtvarného, které je užitým dílem nebo originálem, za účelem vystavení nebo pronájmu, pokud se stran originálu nedohodl s původcem jinak;
• e) majitel věci hlavní, pokud má výtvor povahu jejího příslušenství (návod k výrobku a jiné), za účelem využití vlastnictví k věci hlavní.

(2) Zákonné licence pokrývají pouze rozsah užití odpovídající účelu, pokud je vymezen.

Soudní ochrana podle práva k výtvorům se vztahuje pouze na části, které jsou samostatně výtvorem po rozumu tohoto zákona, a odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení jsou vždy úměrné rozsahu části výtvoru, která je chráněná.

Pokud se více osob vydává za tvůrce a neshodnou-li se, rozhoduje na návrh kteréhokoliv z nich soud. Přitom nejprve určí, zda se jedná o totožné výtvory.

Kdo má právo výtvor zveřejnit, ale nemá vlastní vinou žádné dílo u sebe, smí se domáhat na držiteli, u kterého je to účelné, aby dílo poskytl ke všem úkonům spojeným se zveřejněním výtvoru, a to na náklady zveřejnitele.

Pokud byl výtvor protiprávně uveřejněn a tvůrce se nedomáhal svého práva u soudu do jednoho roku od protiprávního uveřejnění, má se za to, že s uveřejněním souhlasil, a tvůrce se stává původcem výtvoru, není-li dohodnuto jinak. Tím nejsou dotčena práva na ochranu soukromí.

(1) Pokud by se ukázala odměna tvůrce zcela nepřiměřenou hodnotě plnění, které obdržel původce, a strany se nedohodly na bezúplatném plnění, má tvůrce vůči původci nárok na dodatečnou odměnu.

(2) Pokud původce bezdůvodně odpírá udělit licenci, smí tvůrce stanovit náhradního původce, pokud

• a) tento úmysl původci oznámí a ten během jednoho roku nezjedná nápravu,
• b) vrátí původci plnění, které za právo výtvor zveřejnit poskytl.

(1) Nikdo nesmí v souvislosti s ochranou podle práva k výtvorům uvádět nepravdivé údaje o tvůrci nebo původci a o trvání jejich práv. Zejména smí každý odporovat tomu,

• a) kdo se lživě vydává za tvůrce nebo původce výtvoru nebo výsledku tvůrčí duševní činnosti, který není výtvorem,
• b) aby ho jiný lživě vydával za tvůrce nebo původce.

(2) U původce se posuzuje bezdůvodné obohacení a škoda v hospodářské soutěži a zpravidla se určuje v penězích.

(3) U tvůrce se posuzuje osobnostní újma a přestupce odstraní nepravdivé údaje s omluvou na svoje náklady, případně poskytne tvůrci peněžité zadostiučinění.

(1) Vyjma částí neodvislých od práva k výtvorům se zrušují

1. autorský zákon 121/2000 Sb.,
2. zákon o vynálezech 527/1990 Sb.,
3. zákon o ochraně počítačových topografií 529/1991 Sb.,
4. zákon o užitých vzorech 478/1992 Sb.,
5. zákon o ochraně průmyslových vzorů 207/2000 Sb.,
6. zákon o ochraně práv k odrůdám 408/2000 Sb.,
7. zákon o patentových zástupcích 417/2004 Sb.,
8. zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví 221/2006 Sb.

(2) Zrušují se předpisy vydané podle těchto zákonů, pokud upravují práva k výtvorům, a rozhodnutí podle nich vydaná pozbývají účinnost s účinností tohoto zákona v rozsahu, ve kterém nejsou slučitelná s jeho ustanoveními.

(1) Autor a výkonný umělec podle podle dosavadního autorského zákona se stává tvůrcem, oprávněný z výhradní licence k veškerému užití výtvoru, se považuje za původce. Přísluší jim práva podle tohoto zákona, pokud je už nevykonali nebo doba majetkových práv původce ještě nevypršela.

(2) Osobnostní a majetková práva autora a výkonného umělce podle dosavadního autorského zákona a práva z nich odvozená zanikají, přesahují-li rozsah práv podle tohoto zákona.

(3) Právo vysílatele, které je výtvorem podle tohoto zákona, považuje se za právo k výtvoru soubornému.

(4) Práva výrobců záznamů, práva zveřejnitele dosud nezveřejněného díla, právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, právo pořizovatele databáze a všechna práva z nich odvozená zanikají účinností tohoto zákona.

Smlouvy upravující na práva užití v rozsahu podle tohoto zákona zůstávají v platnosti. Pokud by změna tohoto zákona způsobila podstatnou změnu proti okolnostem, za kterých byla smlouva uzavřena, může kterákoliv strana od smlouvy odstoupit.

Zákon účinkuje počínaje šedesátým dnem po vyhlášení a provede ho ministerstvo kultury.