Právní model Rapidshare

Ekonomický model rapidshare funguje poměrně legálně a zakládá se na dvoustranném vztahu mezi distributorem (rapidshare) a uživatelem. Autor v něm vystupuje pouze ve vedlejší roli, takže vůbec nelze mluvit o kulturním vztahu mezi autorem a uživatelem.

Jediný okamžik, kdy uživatel porušuje právo, je při uploadování na server, protože se tím dopouští jednání, které zasahuje do autorova výlučného práva na sdělování veřejnosti. Dále je celý proces legální:

  1. Rapidshare odpovídá za obsah, který uživatel nahraje, jen tehdy, pokud „dozvěděl-li se prokazatelně o ptoriprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takových informací.“ (§5(1)b ZISp) Podle ustanovení §6 pak poskytovatel nemá povinnost aktivně vyhledávat protiprávní obsah nebo dohlížet na přenášený obsah.
  2. Stahování takto uploadovaného obsahu je pak legální, protože se jedná o volné užití podle §30(1) AutZ explicitně dovolené v §30(2) AutZ, nejedná-li se ovšem o software, na který se kategorie volného užití nevztahuje. Při uplatnění těchto zásad však musí být splněn třístupňový test podle §29 AutZ, který dále požaduje, aby tímto užitím nebyly nepřiměřeně dotčeny zájmy autora. Podmínka náhradní odměny podle směrnice 2001/30/EHS, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, je splněna díky poplatkům za CD, DVD, harddisky a další média.

Jediný, kdo na uvedeném systému tratí, jsou autoři, tedy ti, které měl autorský zákon původně chránit. Pokud se začnou dovolávat svých práv, podaří se snad obnovit kulturní vztah mezi uživatelem, který si bude moci hudbu nebo filmy daného autora bezplatně na jeho stránkách stáhnout i se zajímavými komentáři samotného autora, poskytnout zpětnou vazbu, koupit si vstupenku na jeho koncert, z nichž autor žije, stejně jako z reklamy na webu. Jedině tak se mohou autoři vymanit ze současného kruhu, který je nevýhodný jak pro ně, tak pro uživatele, kterým zákon jménem autorů hrozí až osmiletým trestem, přičemž se zjevně nejedná o zákon jako projev vůle lidu, ale výsledek tlaku lobbistických skupin.