Kopírovací absurdistán

Většina tzv. autorského zákona se vůbec netýká tvůrců¹⁾, ale obchodníků²⁾.

Současné pojetí autorského práva na internetu nezajišťuje autorům žádný příjem a z šiřitelů hudby dělá zloděje.

Pokud umělec natočí desku a vydá jí výrobce zvukového záznamu, je k desce podle autorského zákona dvojí právo: právo umělce a právo výrobce. Vtip je v tom, že právo umělce trvá kratší dobu.³⁾

Autorský zákon sice přiznává autorovi výlučná práva, ale už mu nepřiznává právo je samostatně vykonávat. Kolektivní správci mohou tato práva vykonávat i proti vůli autora.

Slovo je autorské dílo. Jménem zákona zaplať.

Pokud děláte koláž nikoliv jen pro osobní potřebu, musíte mít souhlas autorů. Děti ve škole se tak od počátku života učí porušovat zákony v hodinách pracovní výchovy. Česká republika totiž neprovedla ustanovení harmonizační směrnice o výjimce pro koláž a karikaturu.

Počítačový virus je autorské dílo a antivir, který obsahuje kousek cizího programu (viru), porušuje autorské právo.

Pokud stahujete program, k jehož užití jste zatím nepotvrdili licenci, porušujete autorské právo bez ohledu na to, zda víte nebo nevíte co stahujete.

Směrnici o ochraně počítačových programů⁴⁾ nepochopíte bez reportu⁵⁾ komise, který ji vysvětluje⁶⁾ (pozn. red.: report byl vydán o deset let později a nebyl přeložen do češtiny.)

Právo k databázi chrání jakoukoliv databázi bez ohledu na její jedinečnost. Proto není vlastně jasné, co chrání.

Úřad má k dokumentům, které vytvořil, právo k databázi, kterým může omezovat lidi v jejich využití. Například Nejvyšší správní soud uvádí na svých stránkách: „K jakémukoliv komerčnímu užití uveřejněných rozhodnutí a stanovisek je třeba svolení Nejvyššího správního soudu.“

Evropská komise vydala po deseti letech od zavedení práva k databázi zprávu, ve které konstatovala, že „dopad tohoto nového instrumentu, který byl zaveden k podpoře výroby databází v Evropě, nebyl vůbec prokázán.“ (s. 5) Data ve skutečnosti ukazují, že produkce databází je stejná nebo nižší než před přijetím směrnice.

Kopírovací zákon 121/2000 Sb. nabyl účinnosti před tím, než byl vyhlášen.⁷⁾

Poplatky za veřejnou produkci musíte odvádět i tehdy, když pouštíte komerční stanici, která je placená z reklamy a nepodléhá koncesionářským poplatkům. To vše platí také tehdy, když tato „veřejná produkce“ není předmětem výdělečné činnosti, např. když si na prodejně nebo veřejné kanceláři pouštíte rádio.

Provozovatelé služeb kabelové televize musí vkládat do své nabídky MUST CARRY programy, uživatele to nezbavuje povinnosti platit koncesionářské poplatky a přesto poskytovatel musí další poplatky odvést kolektivnímu správci.

Patent nesvědčí vynálezci, ale tomu, kdo vynález první nahlásí. Není možné žít ve světě bez patentů, protože pak si patent přivlastní někdo jiný a ostatní mu musí platit. Stát tak nutí výrobce zapojit se do patentového systému a neponechává žádnou volnost.

Zvláštní zákony chrání práva k živým organismům; nikdo třeba nesmí používat konkrétní osivo bez svolení toho, kdo u patentového úřadu získal oprávnění.